Kočky jsou ve skutečnosti silně ekologicky založené. Například:
a) Kočky nikdy nepoužívají spreje obsahující freony a neohrožují tedy
ozónovou vrstvu.
b) Kočky neloví tuleně. Lovily by je, kdyby věděly, co to tuleni jsou, a
kde je najít. Jenže to nevědí, a tudíž je všechno v pořádku.
c) Totéž platí o velrybách. Lidé možná krmí kočky velrybím masem, ovšem
kočky o tom nemají ani potuchy. Stejně tak by jim chutnal sekaný velrybář.
d) Antarktida? Kočky ji s klidem nechávají na pokoji.
Kočky však mají i stinné ekologické stránky:
Všechny kočky trvají na tom, že musí mít kožich z pravé kůže.
-- T. Pratchett: Nefalšovaná kočka


Jak víme, každá kočka má několik jmen, a ani T. S. Eliotovi se
nepodařilo uvést jejich úplný seznam. Naprosto obyčejná kočka bude mít
pravděpodobně úplně jiné jméno v případě, že:
a) na ni šlápnete,
b) je zřejmě jediným zvířetem v okolí, které vám může poskytnout
vysvětlení ohledně původu podivné vlhké skvrny na koberci a příšerného
zápachu všude kolem,
c) vaše potomstvo ji podrobuje mazlení třetího stupně,
d) vylezla po žebříku na půdu "prostě proto, že tam byl", načež se
z nějakého důvodu rozhodla zmizet za starými krabicemi, koberci,
opuštěnými domečky pro panenky atd. a nedá se odtamtud vylákat; když
ji pak spoza toho všeho harampádí vytáhnete za flígr, přátelsky vám
rozdrásá ruku a jediným plavným skokem proletí padacími dvířky na žebřík,
který tím shodí a ponechá vás shrbené šest metrů nad zemí uprostřed
dlouhého zimního odpoledne, kdy nikdo kromě vás není doma.
Jistě, takové jméno patrně nebudete používat každý den, ale je dobré ho
mít po ruce, protože ve chvíli, kdy se opíráte o sud s napůl zmrzlou vodou
a pokoušíte se zastavit krvácení pomocí drahocenné staré čínské rytiny na
ručním papíře, nemusíte aspoň příliš napínat představivost.
-- T. Pratchett: Nefalšovaná kočka


Opravdové kočky neloví kvůli žrádlu, ale proto, že vás mají
rády. Proto si také uvědomují, že jste do vybavení svého domu bůhvíproč
zapomněli začlenit jisté drobnosti, které mu teprve dodají ten pravý
punc domova, a snaží se ze všech sil toto vaše opomenutí napravit.
Rejsci s ukousnutou hlavou jsou velmi populární, a pokud chcete něco
avantgardního, není nic lepšího, než hromádky miniaturních vnitřností.
K docílení co největšího estetického účinku je nutné tyto předměty
ponechat někde, kde je nikdo pár dní nenajde, a dát jim tak možnost se
plně rozvinout a vytvořit si vlastní osobnost.
-- T. Pratchett: Nefalšovaná kočka


Existuje teorie, že dobře živená kočka je lepší lovec než kočka
hladová; jako důkaz se uvádí, že syté, pěkně zakulacené kočce nevadí
dlouho ležet a čekat na havěť, jejíž chytání vyžaduje vytrvalost a
trpělivost - vážky, žáby, vrabci a podobně - zatímco vyhladovělá kočka
bude neustále lítat po okolí a živit se jednostrannou stravou složenou
z myší a potkanů. Není známo, kdo tuto teorii prosazoval jako první, ovšem
je velmi pravděpodobné, že měl kožich a drápy.
-- T. Pratchett: Nefalšovaná kočka


Jak si kočky hrají: Vlhký beton
Oblíbená a jednoduchá kočičí hra, o níž archeologové zjistili,
že je stará jako - vlhký beton sám. Sestává z toho, že kočka vyhledá
nějaký vlhký beton a přeběhne přes něj. Existuje samozřejmě několik
herních úrovní; nejvíce bodů je možné získat za přeběhnutí přes beton,
který je sice dost vlhký na to, aby v něm zůstaly pěkné stopy kočičích
tlapek, ale zároveň dost tvrdý na to, aby se nedal urovnat.
-- T. Pratchett: Nefalšovaná kočka


Poslední výzkumy ukazují, že určité malé procento Opravdových
koček má jízdu autem docela rádo, ovšem jen tehdy, splňuje-li beze zbytku
jejich požadavky. Jedna z našich koček se ve voze cítila jako doma,
jakmile mohla sedět řidiči na rameni a sledovat silnici před sebou, což je
zřejmě proti předpisům.
Zviřata volně pobíhající po autě nejsou nikdy to pravé ořechové.
Nejhorší jsou obvykle kozy, ale dokud nezjistíte, že máte pod brzdovým
pedálem zakleslou želvu, nevíte, co je to opravdový strach, ani co vlastně
znamená "klidné stáří".
-- T. Pratchett: Nefalšovaná kočka


Vzduch byl mastný citelným magickým nábojem a štiplavým kouřem
svic vyrobených z černého vosku, po jehož původu by moudrý člověk raději
nepátral.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


Bedna těžce přistála na hromadě listí, ze dna vystrčila stovky
malých nožiček, neohrabaně se obrátila a podívala se na šamana. Je třeba
říci, že pochopitelně neměla obličej, ale i ve svém poblouznění si byl
šaman strašlivě jistý, že si ho prohlíží. A nebyl to vůbec přátelský
pohled. Je neuvěřitelné, jak hrozivě se dokáže zatvářit jeden klíčový
otvor a několik děr po sucích.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


Ještě o kus dál v témže pralese prodělával jakýsi mladý šaman
jednu z nejzákladnějších částí svého výcviku. Snědl kus posvátné
muchomůrky, vykouřil několik omamných oddenků a opatrně si nasypal
a naprášil výtrusy tajemné houby do všech tělních otvorů. Teď seděl na
zkřížených nohou pod velkou borovicí a pokoušel se soustředit tak, aby
se dostal do kontaktu s tajemnými a úžasnými záhadami v srdci Bytí, ale
hlavně na to, aby si zastavil hlavu, která se mu bláznivě točila
a chystala se mu odšroubovat a odletět z ramen.
Před očima se mu roztočily modré čtyřstranné trojúhelníky. Občas
se usmál vědoucím úsměvem, aniž bylo čemu, a pronesl nějaké moudré
slovo jako "Oh!" nebo "Ahá!".
Pak se něco pohnulo ve vzduchu a stalo se něco, co později
popsal slovy "bylo to něco jako výbuch, jenže pozpátku, jasný?" a na
místě, kde předtím nebylo vůbec nic, ležela velká a otlučená dřevěná
bedna.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


"Mrakoplaši? Proč jsme tady?"
"No to máš tak. Někdo tvrdí, že Plochu a všechno, co je na ní, vyrobil
Stvořitel Vesmíru, jiní zase říkají, že to byl složitý proces, ve kterém
hrály hlavní roli varlata Boha Nebes a mléko Nebeské krávy, a další, že
jsme tady jen díky nekontrolovatelnému biologickému nárůstu v časových
úsecích s přemnožením částic pravděpodobnosti."
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


Přemýšlel, jak by turistovi nejlépe objasnil, co je to za život,
když žába je pro vás vítanou potravou, zaječí nora plná bobků skvělý
úkryt před deštěm a letící sova tichý noční děs. Kalhotky z vydělané
krtčí kůže - to zní romanticky jen do okamžiku, kdy musíte tu kůži
vlastnoručně stáhnout z původního majitele, zatímco se ten malý hajzlík,
zahnaný do kouta nory, zuřivě brání.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


Zdálo se, že Zavazadlo přemýšlí. Každá mosazná součástka a každý
otvor po vypadlém suku vyzařovaly maximální soustředění.
Pak pokrčilo víkem a odkolébalo se pryč.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


Užasl nad tím, že součet délky a výšky pyramidy dělený polovinou
šířky se rovná přesně číslu 1,67563, což je téměř na chlup
1237,98712567-násobek rozdílu vzdálenosti Zeměplochy od Slunce a váhy
malého pomeranče.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


Jenom se jim, elfům, nesmí říkat, že jsou vzteklouni. Teda pokud si
nechceš nést zuby domů v klobouku.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


Vaverka se s výkřikem "elfové!" vrhl napříč místností k myší díře a zmizel.
"Co budeme dělat?" rozhlížel se Dvoukvítek.
"Zpanikaříme?" navrhl Mrakoplaš s nadějí.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


Samozřejmě že jako druidi všude a kdekoliv, i oni věřili
v harmonii života, léčivou moc rostlin, přirozený rytmus ročních období
a v upálení každého, kdo k těmto pravdám nepřistupuje s tím pravým
nadšením. Také se dlouho a podrobně zabývali samými základy stvoření
a nakonec zformulovali následující teorii: Vesmír, tvrdili, existoval
díky vyváženosti 4 základních sil, které nazývali Nadpřirozeno,
Přemlouvání, Nejistota a Nasranost.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


K Mrakoplašově úžasu se Dvoukvítkovi roztřásly rty. Dvoukvítek
se nedíval na svět jen růžovými brýlemi, ale co bylo mnohem horší, on ho
vnímal růžovým mozkem a poslouchal růžovýma ušima.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


Mrakoplaš si vzpomněl, jak se jednoho dne Dvoukvítek rozhořčil
nad kočím, který podle něj tloukl zbytečně krutě své volky. Ten případ,
kde Dvoukvítek tak rázně projevil soucit se zvířaty, zanechal Mrakoplaše
ošklivě potlučeného a zakrváceného v bahně ulice.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


Druidi pozorovali Dvoukvítka pohledy, které mají normální lidé vyhrazeny
pro vzteklé ovce nebo krupobití žab.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


Ikonoskop, jak Dvoukvítek skříňce říkal, nevytvářel obrázky po
dopadu světla na speciálně upravený papír, jak se Mrakoplaš domníval.
Bylo to mnohem jednodušší. Uvnitř skříňky byl uvězněn malý démon, který
měl cit pro barvu a rychlou ruku se štětcem.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


Byl to přesně takový výraz, jaký mívají na tváři lidé, kteří vám
upřou oči někam za levé ucho a naléhavým hlasem vám začnou vyprávět, jak
je špehují tajní agenti ze sousední galaxie. Možná že byste narazili na
strašlivější škleb, ale pak by to muselo být jenom v krajových
džunglích, kde žijí šklebiči. Jsou to děsiví, černooranžově pruhovaní
tvorové s dlouhým ocasem, kteří číhají v korunách stromů nad stezkami
v džungli na své oběti a potom se na ně nečekaně šklebí ze zálohy.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


Ta představa byla hrozná. Každý, kdo nějakou dobu žil pod širým
nebem, znal cenu dobré tlusté knihy, kterou jste mohli rozdělávat oheň
celou sezonu, pokud jste vytrhávali jednotlivé listy opatrně. A když
jste si chtěli zakouřit a nemohli jste najít dýmku, kniha byla po ruce
vždycky.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


Existují tři základní teorie, které vysvětlují fenomén mizejících
obchodů, tabernae vagantes, jak se jim odborně říká.
První tvrdí, že se před tisíci lety někde v mnohovesmíru vyvinula
rasa, která měla zvláštní schopnost levně nakupovat a draze prodávat.
Netrvalo dlouho a ovládali obrovskou mezihvězdnou říši, kterou nazvali
Prodejminium. Ti nejchytřejší z jejich společenstva vyvinuli speciální
pohonné jednotky, které jim umožňovaly prolomit černé stěny vesmíru s celými
obchody a tak otevřít nepředstavitelné množství nových trhů a odbytišť.
Ještě teď, dlouho potom, kdy světy Prodejminia zmizely ve výhni jejich
zanikajícího vesmíru, roznášejí potulné obchody a obchůdky zboží a
prohryzávají si cestu stránkami kosmu jako červ třídílným románem.
Druhá teorie dokazuje, že tajemní obchodníci a jejich obchůdky
jsou výtvory laskavého osudu a je jim přiřčena role dobré víly, která
dodá pravou věc v pravý čas.
Třetí teorie tvrdí, že jsou to jen geniálně vymyšlená zařízení
k obcházení platby daně z přidané hodnoty.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


"No, já vždycky říkám," ozval se majitel krámku, "že domov je tam, kde si
člověk pověsí klobouk."
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


Tak, tady máme temné nekonečno vesmíru, myriády hvězd zářící jako
rozsypaný diamantový prach nebo, jak říkají někteří, jako obrovské koule
vodíku, které vybuchly kdesi daleko od nás. Ale je známo, že někteří lidé
toho moc namluví.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


Mágům začalo docházet, že je sice skvělé mít obrovské a těžké
brány zamčeny kouzly a magickými pomůckami, ale že by nebývalo od věci,
kdyby na ně stavitelé připevnili i jiné bezpečnostní systémy, jako
například pár pořádných kovových závor.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


"Já tomu rozumím," usmál se Dvoukvítek. "Přes zeď a hurá do osvětlených
hospůdek a vinárniček, k pití, zpěvu a recitování veršů, co?"
"No, skoro," zabručel Mrakoplaš, "jen bys z toho musel vynechat
ten zpěv a verše."
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


Spokojeným krokem prošel chodbou a vůbec si nevšímal zuřivých
výkřiků podvedených mágů, kteří právě zjišťovali, jak marné je pronášet
zaklínadla v místnosti, která je kouzlotěsná.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


Cítil, jak se Zaklínadlo třese kdesi v temných koutech jeho
mozku. Cítil i jeho strach.
Začal po něm v tichých prostorách své mysli natahovat ruku.
Zaklínadlo v úžasu ucouvlo jako pes, na kterého zaútočila bláznivá
ovce. Hnal se za ním, vztekle dupal v neužívaných prostorách a pobořených
uličkách vnitřního města svého podvědomí, až ho nakonec objevil za hromadou
zavržených myšlenek. Chtělo se mu v bezhlasém vzdoru postavit, ale
v Mrakoplašovi už dávno žádný vzdor nezbýval.
Tak takhle si to představuješ, křičel na Zaklínadlo v duchu.
Když přišel čas posledního zúčtování, prostě zalezeš a schováš se?
Máš strach, co?
Zaklínadlo samozřejmě odseklo, tomu sám nevěříš, je to nesmysl, já
jsem přece jedno z Osmi velkých zaklínadel. Ale vzteklý Mrakoplaš k němu
přistoupil ještě blíž a křičel na něj - to si myslíš ty, ale já tomu věřím
a uvědom si laskavě, v čí hlavě jsi, ano? Tady můžu věřit, čemu chci!
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


Dvoukvítek si těžce povzdechl. Přišel čas, kdy musí být tvrdý.
"Tak dobře," řekl, "tak si spadni. Mně je to jedno."
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


Cohen ukázal na Zavazadlo, které přiťapalo k Dvoukvítkovi a
otevřelo na něj radostně víko, přesně jako pes, který ví, že zlobil,
a snaží se náhlým a upřímným projevem oddané náklonnosti odvrátit
srolované noviny nejvyšší autority.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


Ne, že by Dvoukvítek nedokázal ocenit a obdivovat krásu, pomyslel
si Mrakoplaš, ale dělá to prostě svým vlastním způsobem. Když básník
uvidí narcis, podívá se na něj a napíše o něm dlouhou báseň. Když uvidí
narcis Dvoukvítek, vydá se hledat učebnici botaniky, aby si o něm něco
přečetl, a při tom ho zašlápne.
-- T. Pratchett: Lehké fantastično


"Takový je život, alespoň mi to říkali. Sám to pochopitelně neznám,"
pronesl Smrť.
-- T. Pratchett: Čaroprávnost


Stará čarodějnice se pomalu uklidnila a začala si myslet, že se magie
už o svá práva nepřihlásí. Jenže magie má zvyk ukrývat se nízko při zemi
a udeřit v nejneočekávanějším okamžiku - jako hrábě ležící v trávě.
-- T. Pratchett: Čaroprávnost


Když se jí podařilo otevřít dveře, které před sebou hrnuly návěj
sněhu, zjistila, že místnůstka je čistá a útulná a neobsahuje nic jiného
než starý kalendář, přesněji řečeno už jen půlku starého kalendáře,
pečlivě zavěšeného na hřebíku ve zdi. Bábi měla sice proti čtení jisté
námitky filozofického druhu, ale byla ta poslední, kdo by chtěl tvrdit,
že knihy, zvláště ty s velkými stranami a na měkkém papíře, nemají své
uplatnění.
-- T. Pratchett: Čaroprávnost


Oproti Bábi, která se oblékala jako úctyhodný havran, Hilta
Lapkozlová byla samá krajka a šála, samá barvička a náušnice, takže
stačilo, aby pohnula rukama a ozval se zvuk, který zněl, jako by
z útesu spadla velká souprava bubnů i s majitelem.
-- T. Pratchett: Čaroprávnost


Pak si Esk vzpomněla na něco, o čem každý v Kyselé Prdeli říkal,
že to je mnohokrát lepší než pivo. Bylo to určitě moc zdravé, protože
v tom vlastně bylo jenom ovoce a taky spousta vymražování a převařování a
časté zkoušení malých kapek, které bábi opatrně zapalovala.
Když byly opravdu chladné noci, dávala si Bábi večer do teplého
mléka malou lžičku téhle medicíny. Musela to být lžička dřevěná, protože
kovovou to dost rychle ničilo.
-- T. Pratchett: Čaroprávnost


Pro telepata představuje lidská hlava bludiště. Je to jako
hlavní nádraží, kde mluví všechny informační reproduktory současně, ale
každý říká něco jiného. Je to kompletní souhrn vysílačů krátkých vln - a
uvědomte si, že některé z těch stanic mají dost špatnou pověst, jsou to
vlastně vyvrženci, piráti na zakázaných vlnách, kteří vám pouštějí své
nahrávky až pozdě v noci s všepohlcující zpěvností.
-- T. Pratchett: Čaroprávnost


Hilta na ni vrhla zmatený pohled, pak vylezla na své koště a vystoupala
pomalu a nejistě do stínů mezi komíny. Kdyby košťata byla auta, tohle by
byl trabant s vyraženým okýnkem.
-- T. Pratchett: Čaroprávnost


Byla to vzpoura barev, povstání zvuků, nasální koncert pachů a
vůní a neustálý, pravidelný, tvrdohlavý bzukot stovek lidí, kteří tvrdě
pracovali a vydělávali peníze.
Zmiňujeme se o tom především proto, že na většině ostatních míst
kontinentu dávali lidé přednost vydělávání peněz bez práce, a protože
hudební a nahrávací průmysl na Zeměploše ještě nikdo nevymyslel, byli
tihle lidé přinuceni uchýlit se k mnohem starší a tradičnější formě -
lupičství.
-- T. Pratchett: Čaroprávnost


Je to zvláštní, ale právě lupičství občas vyžadovalo dosti značnou
fyzickou námahu. Vyvalit kameny na vrcholky útesů nad stezkou, kde bylo
třeba připravit past, kácet stromy na zablokování cesty, kopat a maskovat
hluboké jámy plné zaostřených kůlů a při tom všem si neustále dobrušovat a
čistit věčně rezavé zbraně, to vyžadovalo mnohem větší výdej fyzických a
psychických sil než většina běžných, sociálně přijatelnějších zaměstnání,
ale stále ještě bylo dost lidí, kteří propadali kouzlu tohoto pohodlného
vydělávání peněz.
-- T. Pratchett: Čaroprávnost


A právě ve chvíli, kdy Bábi Zlopočasná, zpocená a nadávající,
běžela už asi podesáté s tím prokletým koštětem ve výši ramen lesním
průsekem, našla past na medvědy.
Druhý problém spočíval v tom, že tu past nedlouho před ní už našel
nějaký medvěd. Ve skutečnosti tohle nijak velký problém nebyl, protože
Bábi, která měla už tak mizernou náladu, křísla medvěda koštětem rovnou
mezi oči a ubohé zvíře teď sedělo v nejvzdálenějším koutě jámy a pokoušelo
se myslet na něco hezkého.
-- T. Pratchett: Čaroprávnost


Oba vychutnávali ten skvěle hřejivý pocit, že jejich neznalosti
jsou mnohem větší než neznalosti obyčejných lidí, jejichž nevědomost se
týká jen obyčejných věcí.
-- T. Pratchett: Čaroprávnost


Do chodby vyrazily mezi prkny paprsky modrého světla, blikaly a
poskakovaly, jak je přerušovaly nezřetelné tvary, které se pohybovaly
v oslňující záři uvnitř. Světlo bylo bílé, mlhavé a rozptýlené, byl to
ten druh osvětlení, jaký by přinutil Stevena Spielberga okamžitě volat
advokáta, který se staral o ochranu jeho autorských práv.
-- T. Pratchett: Čaroprávnost


Majitel obličeje se pokoušel vypadat jako noční můra, ale zkoušel to tak
úpěnlivě, že to poněkud přehnal. V podstatě vypadal jako dva měsíce mrtvé
kuře, ale tenhle příšerný vzhled byl pokažen kančími kly, můřími tykadly,
vlčíma ušima a rohem jednorožce.
-- T. Pratchett: Čaroprávnost


Když Esk rozhodně vykročila ke kruhu stvoření, který ji
obklopoval, nejbližší Věci zaskřehotaly a pokusily se jí uhnout z cesty,
ale protože jejich těla, jak se zdálo, držela pohromadě jen díky
toužebnému přání, nedařilo se jim to. Udeřila jednu, jejíž obličej se
podobal rodině slimáků, a z obludy zbyla hromada pokroucených kostí,
chlupů a přebytečných chapadel, takže se podobala jednomu z řeckých
národních jídel.
-- T. Pratchett: Čaroprávnost


Studenti magie utekli zpět do Velké síně, kde byli Bábi Zlopočasná
a arcikancléř Ostrúhel stále ještě zabrání do magické podoby karate.
Dlaždice pod Bábinýma nohama se napůl roztekly a popraskaly a stůl
za Ostrúhlem zapustil kořeny a hustě se obsypal žaludy.
-- T. Pratchett: Čaroprávnost


Jednou z mála věcí, které voda nedokázala, bylo, že nestříkala a
nebublala z chrličů, které lemovaly střechy. Mělo to jednoduchý důvod,
všechny chrliče se totiž při prvních kapkách deště sebraly a ukryly se
v podkroví. Tam seděly pěkně v suchu, protože to, že je někdo ošklivý,
ještě neznamená, že je i hloupý.
-- T. Pratchett: Čaroprávnost


Naštěstí to nebyla obyčejná dešťová voda. Tohle byla voda, která
měla vlastní osobnost, charakter získaný během dlouhé cesty bahnitými
nížinami. Měla vazkou podobu pravé ankhské vody - byla příliš tuhá na
pití a příliš řídká na to, aby se dala orat.
-- T. Pratchett: Čaroprávnost


Vědci vypočetli, že pravděpodobnost existence něčeho tak výjimečně
nesmyslného jako je Zeměplocha je zhruba několik miliónů k jedné.
Jenže mágové zase spočítali, že při pravděpodobnosti, že se
nějaká věc může přihodit s pravděpodobností milión ku jedné, přihodí se
pravidelně devětkrát z deseti případů.
-- T. Pratchett: Mort


Loňky jsou byliny rostoucí v čase nazpět. Zasadíte jejich semena
letos a ony vám vyrostou vloni nebo předloni, podle druhu.
Mortova rodina se specializovala na destilaci lihoviny z loňkové
révy. Ta byla neobyčejně silná a vyhledávaná především věštci a
předpovídači štěstí, protože těm samozřejmě poskytovala možnost nahlédnout
do budoucnosti. Jediná nevýhoda byla v tom, že kocovina z ní bývala
pravidelně to ráno předtím, a abyste se jí zbavili, bylo potřeba pít
dvakrát tolik.
-- T. Pratchett: Mort


Po necelých pěti minutách po příjezdu do Ovčího hřbetu vyšel
Mort od místního krejčího a na sobě měl volné hnědé oblečení nejistého
účelu, které si původní zákazník z očividného důvodu nevyzvedl. Na druhé
straně v něm zbývalo dost místa, kdyby byl Mort náhodou vyrostl, a to i
pro případ, že by vyrostl do podoby vícenohého slona.
-- T. Pratchett: Mort


Jak tvrdí filozof Li-tin O'Wevidle, jediná věc, která je
rychlejší než obyčejné světlo, je monarchie. Tento objev chtěl využít
k vysílání zpráv, měl nesmírně ambiciózní plány, které dokonce
zahrnovaly opatrné mučení menších králů s úmyslem modulovat vysílaný
signál, ale k jejich dalšímu rozvinutí už nedošlo, protože v té chvíli
bar zavíral.
-- T. Pratchett: Mort


Ankh-Morpork už se pokoušela popsat řada básníků. Neuspěli.
Možná že za to může nepopsatelná živost tohoto místa nebo je to zčásti
i tím, že město s miliónem obyvatel a žádnou kanalizací je pro básníky,
kteří dávají přednost narcisům, přece jen trochu velké sousto. Tomu se
nelze divit. Řekněme tedy, že Ankh-Morpork je stejně živý jako starý
sýr za horkého letního dne, hlasitý jako kletba v chrámu, lesklý jako
pomáda, barevný jako podlitina a hýbe se průmyslovou činností, obchodem,
podnikáním a podezřelými kšeftíky jako psí zdechlina v termitišti.
-- T. Pratchett: Mort


Většina z obchodů byla otevřena i v tuhle noční hodinu, protože správný
ankhský obchodník nemohl spát, když pomyslel na všechny ty peníze, které
za tu dobu nevydělá.
-- T. Pratchett: Mort


Je pravda, že i když je zeměplošský Smrť, jak sám říká, antropomorfní
personifikace, dávno už přestal používat tradičního koně-kostlivce,
protože už ho unavovalo neustále cestou zastavovat a přidělávat mu drátem
jednotlivé kousky, které z něj opadávaly.
-- T. Pratchett: Mort


Kolem stolu uprostřed místnosti seděla celá rodina Klačanů -
otec, matka a půl tuctu dětí jako schůdky. Na Morta se upíralo osm párů
kulatých očí. Devátý pár, který patřil starému prarodiči neurčitého
pohlaví, se na něj neupíral, protože jeho vlastníkovi se podařilo
v tomto nestřeženém okamžiku získat trochu místa u společné mísy s rýží.
Prarodič došel k názoru, že kus vařené ryby v hrsti je pro něj mnohem
důležitější než neočekávané blízké setkání kteréhokoliv druhu, a nastalé
ticho bylo přerušováno zvuky horečnatého žvýkání.
-- T. Pratchett: Mort


Hovorová klačština měla tolik ozdůbek, jazykových odchylek a tak
starou historii, že používala patnáct výrazů pro slovo "vražda" dříve,
než kohokoliv z ostatních lidí napadlo třísknout svého bližního kamenem.
-- T. Pratchett: Mort


Cesta byla také výjimečně nudná. Jak se světlo pomalu měnilo
ze stříbrného ve zlaté, jel Mort plochou nevýraznou krajinou, pokrytou
od obzoru k obzoru zelnými poli. Zelí je třeba přiznat mnoho věcí.
Mohli bychom dlouho mluvit o vysokém obsahu vitamínů, o vlákninách
podporujících trávení, o nutriční hodnotě. Ale navzdory všem svým
přednostem, které zelí dávají výživnou i morální převahu nad dejme tomu
narcisy, zelí přece jen postrádá určité něco, co by vzbuzovalo touhu
básníků. Pokud samozřejmě nejsou hladoví.
-- T. Pratchett: Mort


Aby byli mniši schopni rozeznat První slova, museli se nejdříve
naučit poznávat všechny ostatní zvuky. To vyžadovalo určitý talent a
k výcviku byli přijímáni jen ti novicové, kteří prostým sluchem poznali
na vzdálenost devíti set metrů, kterou stranou dopadla na zem mince
vyhozená do vzduchu. Do vlastního řádu ho pak přijali teprve tehdy, až
podle zvuku poznal, jakou měla ta mince barvu.
-- T. Pratchett: Mort


Princezna Keli se probudila. Měla pocit, že slyší zvuk, jako
když někdo nedělá žádný hluk. Zapomeňte na hrášky pod matrací -
přirozený výběr za dlouhá staletí měl na svědomí, že nejdéle přežily ty
královské rody, jejichž členové dokázali rozeznat potmě najatého vraha
právě podle těch zvuků, které nedělal.
-- T. Pratchett: Mort


Keli se usmála. Kdyby u toho byli příslušníci dvora, kteří už
někdy ten úsměv viděli, pokoušeli by se v téhle chvíli Dobrořeza
odtáhnout na nějaké bezpečnější místo, jako je třeba vedlejší kontinent.
Jenže u toho nikdo takový nebyl a Dobrořez klidně seděl na svém místě a
pokoušel se obrat si z roucha zbytky žampiónů.
-- T. Pratchett: Mort


Shromážděná společnost přestala jako na povel mluvit a zírala na
něj pohledy počestných venkovanů, které dávaly tušit, že za dvě pinty
piva vás ochotně praští do hlavy lopatou a tělo za úplňku zahrabou do
kompostu.
-- T. Pratchett: Mort


Něco na celém jeho vzezření naznačovalo přihlížejícím, že začít
si s tímhle mladíkem nějakou nepříjemnost by bylo stejně chytré, jako
kopnout do vosího hnízda. Krátce a jasně řečeno, Mort už nevypadal jako
něco, co do domu přitáhla kočka.
-- T. Pratchett: Mort


Určitý problém představoval nejvyšší kněz z chrámu slepého Io.
Dobrořez ho poznal jako starou dobrou duši, jejíž dovednost s nožem
byla natolik mizerná, že polovinu obětí unavilo čekání, a tak se prostě
sebraly a odešly. Naposled, když chtěl na oltáři obětovat kozu, trvalo
to tak dlouho, že rohatá oběť stačila během obřadu porodit dvě kůzlata
a pak v záchvatu mateřské péče a odvahy vyhnala z chrámu všechny kněží
bez rozdílu.
-- T. Pratchett: Mort


S legrační vráskou u obočí se Dobrořez zamyslel. Je zajímavé,
kolik ingrediencí v kuchyni nevnímáte, dokud nevyletí komínem.
-- T. Pratchett: Mort


Řekněme rovnou, že ženské šaty nepatřily k věcem, které by
Dobrořeza nějak zvlášť zajímaly - je dokonce pravda, že když o ženách
přemýšlel, představy, které si v duchu vyvolával, většinou vůbec šaty
postrádaly - ale to, co teď viděl před sebou, mu doslova vzalo dech.
Ten, kdo navrhl tyhle šaty, nevěděl, kdy má přestat. Výrobci poskládali
krajku na hedvábí, olemovali to černým hermelínem, tam, kde se šaty
zdály příliš obyčejné, našili perly, nařasili a načechrali rukávy,
dodali stříbrné ozdůbky a pak začali znovu od hedvábí.
Bylo skutečně neuvěřitelné, co se dá udělat s několika uncemi
drahého kovu, přehršlí výměšků poraněných škeblí, kožešinou mrtvých
hlodavců a výměškem hmyzích zadečků. Princezna šaty ani tak nenesla,
ale obývala, a jestli spodní okraj volány zdobené sukně nepodpírala
kolečka, musela být mnohem silnější, než se zdálo.
-- T. Pratchett: Mort


Z úst shromážděných mágů se vydralo něco jako tichý vzdech.
Jejich zraky se smutně obrátily k žábě, kterou držel Mrakoplaš v ruce.
Většina z nich v době svého nevybouřeného mládí ovládla umění opít se
u Bubnu do němoty. Samozřejmě, že to všechno teď už bylo za nimi, ale
nazítří večer se měla v horním salónku Bubnu pořádat večeře "na
vidličku" a všech osm přítomných mágů obdrželo čestné vstupenky. Měla
se podávat pečená labuť a dva druhy sladkostí, a jistě by jako
každoročně zaznělo množství přípitků "našim milým, ne, vzácným hostům"
a tak by to pokračovalo, dokud by se před ránem neobjevili univerzitní
vrátní s trakaři.
-- T. Pratchett: Mort


Mort vykřikl další kletbu, která se sykotem spadla ze vzduchu
a rychle se zahrabala do písku.
-- T. Pratchett: Mort


Někdo by měl vymyslet jméno pro ten kratičký okamžik mezi
spánkem a bděním, kdy je lidské vědomí plné vlahého růžového nic. Ležíte
a v hlavě nemáte jedinou myšlenku s výjimkou podezření, že se k vám vrací
vědomí a vzpomínky, bez kterých byste se klidně obešli. To vše se spojuje
se skutečností, že jediná utěšující věc na vaší strašlivé budoucnosti je
skutečnost, že už nebude dlouhá.
-- T. Pratchett: Mort


Smrť postoupil s úsměvem kupředu. Mort se sehnul, proklouzl pod
ostřím kosy a za sebou zaslechl zazvonění, když svištící čepel srazila
z jedné police jakési hodiny...
... a v temné uličce Ankh-Morporku se jeden z podnikatelů,
jehož obchody nesnášely denní světlo, chytil za prsa a beze zvuku
přepadl přes svou rozvrzanou káru...
-- T. Pratchett: Mort


Dobrořez se vrhl kupředu a podařilo se mu na poslední chvíli
padající baňku zachytit do natažené ruky, zakopl, padl na břicho, ale
hodiny, které se kupodivu nerozbily, nepustil...
... a pod padajícím horalem se jako zázrakem objevila pokroucená
sykomora, která zbrzdila jeho pád, zachránila ho před jistou smrtí a
zbavila ho základních problémů s umíráním, božím soudem, nedůvěry
v existenci ráje a tak dál. To všechno bylo nahrazeno poměrně jednoduchým
problémem, jak vylézt v naprosté temnotě zpět nahoru po čtyřicet metrů
vysoké hladké stěně.
-- T. Pratchett: Mort


Ysabell se uklonila. Mort se uklonil. Keli na ně zazářila.
Nemohli si nevšimnout, že se dostala pod vliv někoho, kdo měl v oblibě
šaty, které jí přece jen víc přiléhaly, a naopak ji odvedl od účesů
podobných kříženci mezi výhonky anasu a cukrovou vatou.
-- T. Pratchett: Mort


Do Ankh-Morporku přišlo jaro. Zatím to nebylo na první pohled
patrné, ale na slovo vzatí znalci bezpečně rozeznávali určité známky
tohoto ročního období. Tak například silný povlak na řece Ankhu, jejíž
široký a velebný tok sloužil obyvatelům dvojměstí současně jako zásobárna
vody, ústřední kanalizační potrubí a příruční márnice, změnil svou barvu
z odporně šedé na zářivě zelenou.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Po nějaké době se začala knihovna uklidňovat a Mrakoplaš cítil,
jak napětí povoluje. V každém případě to však byl klid velmi křehký. Tu
a tam zašustila nějaká stránka. Ze vzdálených polic se občas ozvalo
zlověstné zavrzání knižního hřbetu. Po překonání počáteční paniky byla
teď knihovna napjatá a ostražitá jako angorská kočka v továrně na houpací
křesla.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Mrakoplaš a knihovník vylezli z Univerzity zadem, společně
s ostatním hmyzem a drobnými vyplašenými hlodavci. Mrakoplaš věřil, že
pár piv, vypitých pěkně v klidu, mu umožní vidět situaci v jiném světle,
a když ne, dokážou to ta další. Rozhodně to stálo za pokus.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Protože po Velké magické válce zůstaly celé rozsáhlé oblasti
Zeměplochy neobyvatelné (přinejmenším pro každého, kdo se chtěl ráno
probudit ve své vlastní podobě nebo alespoň jako příslušník stejného
živočišného řádu), měli mágové zakázáno vyrovnávat si své neshody pomocí
magie. Jednak to působilo mnoho nepříjemností především větší části
obyčejné populace, a navíc bývalo dost často těžké odhadnout, která
z kouřících hromádek mastných sazí je vítězem. Mágové se tedy vrátili
k mnohem mírnější tradici nožů, tajemných jedů, škorpionů v botách a
složitých pastí, v nichž hlavní roli hrávalo jako břitva nabroušené
kyvadlo.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Zavazadlo samozřejmě nemělo žádný obličej, kromě kovaného zámku
a masivních závěsů, ale dovedlo zírat líp než hejno leguánů. Před jeho
pohledem by sklopila zrak i socha. Když přišlo na to vyjádřit ukřivděnou
nevinnost, musel by se před Zavazadlem schovat i nevinně nakopnutý
kokršpaněl.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Mrakoplaš si vydechl a v tom vzdechu téměř zazněla úleva. Nebyl
zvyklý na úplatky, lichocení, odměny nebo na to, že by někdo útočil na
lepší stránky jeho povahy. Ale výhružky, to bylo něco jiného, to byli
jeho dobří známí. Jak mu někdo začal vyhrožovat, věděl Mrakoplaš okamžitě,
kde je jeho místo.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Mrakoplaš ustoupil. V magii byl sice slabý, ale zatím zaznamenal
stoprocentní úspěch v tom zůstat až dosud naživu a nechtěl si pokazit
průměr.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Je strašné, když na vás s rychlostí blesku a děsivě přesnou
technikou školeného zabijáka zaútočí půvabná dívenka v bílých kvítkovaných
šatečkách, ale pro mužské ego je ještě horší, když je jeho vlastník
podupán a pokousán cestovním zavazadlem.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Ve vícerozměrných světech mnohovesmíru je známa skutečnost, že
ty největší objevy vznikly díky okamžitému záblesku inspirace. Samozřejmě,
že nejdřív je kolem toho spousta myšlení a dřiny, ale co celou věc
pravidelně doklepne, je něco jako padající jablko, syčící konvice na čaj
nebo voda, která vám vyteče z vany, když si do ní sednete. V hlavě
přihlížejícího člověka najednou něco cvakne, a kousky rébusu do sebe
zapadnou. Tvar DNA, jak se všeobecně tvrdí, dluží svůj objev náhodnému
pohledu na spirálové schodiště v okamžiku, kdy vědcův mozek byl právě
v tom příhodném stavu zmámení. Kdyby byl v té chvíli použil výtah, mohla
být celá genetická věda postavena na úplně jiných základech.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Mrakoplaš se pohledem vrátil k vezírovi. Krajjův smích byl
pochmurný, ale vedle jeho úsměvu pořád ještě vypadal jako ptačí trylek.
Zdálo se, že ten se vezír naučil z matematických tabulek.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Mrakoplaš si povzdechl. Strávil několik let hledáním míst, kde
by se mohl nějakou dobu opravdově nudit, ale nikdy se mu to nepodařilo.
Vždycky ve chvíli, kdy si myslel, že to už už dokáže, změnil se náhle
jeho život v divoký vír šílených událostí. Myšlenka na to, že se někdo
dobrovolně vzdal možnosti nudit se celých padesát let, v něm vyvolala vlnu
nevolnosti. Kdyby měl před sebou padesát let on, dokázal by pozvednout
nudu na úroveň umělecké formy. Dovedl si představit nekonečnou řadu věcí,
které by nedělal.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Mrakoplaš se rozhořčil.
"Vidíte ten nápis? Říká to, že jsem mág, to to říká! Dvacet let
s holí a jsem na to pyšný! Já už jsem si odsloužil nějaký ten rok, to
zas jo! Udělal jsem - byl jsem u kolika tuctů zkoušek! Kdybyste všechna
ta zaklínadla, která jsem kdy četl, naskládali jedno na druhé, tak by
dosáhla... byla by jako... měli byste spoustu zaklínadel!"
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


V horkém stínu velkého kamene ležel bazilišek, těžce dýchal a
z koutku tlamy mu vytékal pramínek nažloutlých slin ostrých jako žíravina.
Posledních pět minut slyšel citlivýma ušima dusot několika set malých
nožiček, které se poněkud nejistě pohybovaly po dunách. Bazilišek z toho
usoudil, že oběd už je na cestě.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Zavazadlo se zastavilo a výhružně pootevřelo víko. Bazilišek
zasyčel, ale spíš udiveně než hrozivě, protože nikdy předtím neviděl
chodící truhlu a takovou, která by měla v oblém víku zaraženo několik
tuctů aligátořích zubů, už vůbec ne. Tu a tam z truhly visely cáry
silné šedozelené kůže, jako kdyby se zúčastnila nějaké rvačky v továrně
na kabelky.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


V celosvětové magické válce pochopitelně neexistovaly žádné strany,
spojenectví, smlouvy, příměří ani milosrdenství. Nebe se pokřivilo a moře
vřela. Jekot a záře ohnivých koulí změnily noc v jasný den, ale to bylo
dobře, protože mračna černého jedovatého dýmu měnila den v černočernou noc.
Zem se vlnila jako prošívaná deka o líbánkách a na samotné materii vesmíru
jako by někdo uvázal několik velkých uzlů a pak s ní tloukl o velký plochý
kámen na břehu řeky času.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Jedním z nejoblíbenějších zaklínadel té doby byl Loupalův časový
zahušťovač. Vedlejším produktem při jednom z jeho použití bylo vytvoření
rasy obrovských ještěrů, kteří vznikli, vyvinuli se, rozšířili a pak
vyhynuli, to vše během pěti minut, a zanechali po sobě jen v zemi
roztroušené kosti, aby na věky mátly všechny následující generace.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Jiná pověst - právě ta, kterou si vyprávějí mágové - říká, že
válku nakonec ukončili sami mágové, sešli se a jednáním vyřešili své
nesváry, aby v zájmu lidstva došli ke smíru. Tahle pověst byla všeobecně
přijata jako pravdivý popis událostí, i když ve skutečnosti působí stejně
důvěryhodně jako olověný záchranný pás.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Chiméra měla vypracovanou klasickou přepadovou techniku. Snesla
se nízko nad kořist, lehce ji přismahla ohnivým dechem, pak se obloukem
vrátila a zaťala do své večeře tesáky. První část, to je přismahnutí,
proběhla podle plánu, ale když se obluda snesla na zem a očekávala děsem
ochromenou a bezbrannou oběť, zjistila, že stojí přímo v cestě očazenému
a nesmírně rozzuřenému Zavazadlu.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Když Zavazadlo s nešťastnou chimérou skončilo, změnila se vzácná
obluda v nevelkou mastnou skvrnu napůl zadupanou do písku.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Zabít bratra-mága pomocí obyčejné magie bylo téměř nemožné kvůli
silné vrstvě obranných zaklínadel, která každý z nich neustále vplétá do
sebejednoduššího zaříkadla. Je ovšem potřeba říci, že mág mága často zabil
pomocí obyčejných, tj. nemagických prostředků, ale to je povoleno a
násilná smrt podobného druhu se u mágů považuje za smrt přirozenou.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


První věc, kterou se nováček na Neviditelné univerzitě naučí -
kromě toho, která skříňka je jeho a kudy se jde na nejbližší toaletu -
je že se musí neustále chránit. Někteří lidé si myslí, že je to klasická
paranoia, ale není. Paranoici si myslí, že je chce kdekdo zabít. Mágové
to vědí.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Nijel patřil k tomu druhu lidí, kterým stačí říct "nedívej se
támhle", a oni okamžitě otočí hlavu naznačeným směrem, natáhnou krk a
vypoulí oči. Jsou to titíž lidé, kteří, když jim například ukážete
neobvyklý krokus, který roste v trávníku hned vedle jejich nohy, řeknou
"kde?" a jejich chodidlo dopadne do trávy s žalostným tichým chrupnutím.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


"Je to taková normální reakce. Mágové si vždycky kolem sebe staví
věže, stejně jako ty... jak se jmenujou ty věci, které se občas najdou na
říčním dně?"
"Žáby?"
"Kameny?"
"Neúspěšní gangsteři?"
"Larvy chrostíků, ty jsem myslel," řekl Mrakoplaš.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Krajina, kam oko dohlédlo, byla nehybná, s výjimkou nekonečného
pohybu moře. Poušť byla plochá a neplodná, jen na pobřeží leželo několik
větších balvanů. Ty však byly tak rozpálené, že se na nich neudržely
dokonce ani mořské řasy. I moře vypadalo suše. Kdyby byl v historii
lidstva vystoupil první proto-obojživelník na takovouhle pláž, byl by
to na místě vzdal, okamžitě se zase vrátil do vody a poradil všem
příbuzným, aby zapomněli na nohy, protože ta snaha za to nestojí. Vzduch
byl vlhký a těžký, jako by ho povařili v týden staré ponožce.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Čekat, že v tomhle prostředí přežije cokoliv bez ochrany, bylo
jako čekat sníh na povrchu supernovy. To naštěstí Zavazadlo nevědělo a
klidně se prodíralo magickými proudy, zatímco na víku a pantech mu
krystalizovala syrová magie. Bylo ve velmi zlé náladě, ale je třeba
upřímně říci, že na tom nebylo nic divného. Mělo to však za následek, že
jeho zuřivost reagovala s usazenou magií a výsledná energie se průběžně
uzemňovala, takže Zavazadlo halila mnohobarevná korona, která mu
dodávala vzhled rozzuřeného obojživelníka vylézajícího z hořícího
močálu.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Mrakoplaš býval skoro pyšný na to, že se i v přeplněném městě,
vedle všech těch lidí, dokázal cítit opuštěný, ale bylo ještě hroznější
cítit se opuštěný, když byl vedle sebe sám.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Džin jí věnoval další úsměv, který by jistě okouzlil přinejmenším
čtyři z každých pěti členů lékařské zubní komory, a spěšně mluvil do té
věci, kterou svíral mezi ramenem a bradou.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Vyžadovalo to skutečně velkou dávku odvahy, stát v té naprosté
tmě. Mrakoplaš jí sice tolik neměl, ale přece jen zůstal na místě.
Najednou mu začalo něco čenichat kolem nohou a Mrakoplaš doslova
zdřevěněl. Jediný důvod, proč se nedal na útěk, byl ovšem v tom, že měl
strach, aby nešlápl na něco ještě horšího. Pak se jeho ruky velmi jemně
dotklo něco jako stará a vlahá kožená rukavice a nějaký hlas řekl:
"Oook."
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Bohužel, ne všechny knihy dokázaly přeletět. Většina důležitých
grimoárů sice požár přežila, ale sedmidílný herbář přišel v plamenech
o rejstřík a mnohé vícedílné spisky oplakávaly některý ze svých dílů.
Pěkná řádka knih měla na vazbách začernalé spáry, jiné přišly o desky a
za některými se dokonce táhly po dlažbě jejich vlastní nitě.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Zavazadlo cválalo světélkujícími chodbami. Teď už bylo rozzuřené
skoro k nepříčetnosti. Vzbudili ho ze spánku, ožehli ho plameny,
zaútočilo na ně několik mytických, a teď už následkem toho vyhynulých
zvířat, zažilo strašlivou bolest hlavy, a ke všemu ještě teď, když
vběhlo do Velké síně, uvidělo před sebou klobouk.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Mrakoplaš se zadíval do Penízových zlatých očí a pak na svou
ponožku. Natahoval si ji stále a znovu už několik let za sebou.
V několika místech byla neumělou rukou zaštupovaná a ty hrbolky důvěrně
znal. Jak důvěrně! Některé z nich měly celé vlastní rodinky vyspravených
míst. Bylo mnoho různých způsobů, jak popsat ponožku, ale "ničitel měst"
to nebylo to pravé.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Univerzita byla opravena, i když se někdy tvrdí, že se opravila
sama, nebo možná, že vlastně jakýmsi tajemným způsobem nebyla vůbec
poškozena. Každý úpon břečťanu, každý popraskaný kámen, všechno bylo na
svém místě. Supermág sice nabídl, že všechno uvede do stejného stavu,
v jakém to bylo v okamžiku dokončení stavby, nové, čisté, neposkvrněné,
ale v tomto bodu byl knihovník naprosto nesmlouvavý. Trval na tom, že
všechno musí být jako zbrusu staré.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


O nějakých osm set kilometrů dál opatrně procházelo mezi stromy
malé hejno, v tomto případě spíše stádo, ptáků. Hlavy měly jako plameňák,
těla jako krocan a nohy jako zápasník sumo. Pohybovali se trhavým kývavým
krokem, jako kdyby měli hlavy s nohama spojené gumovým lankem. Patřili
k druhu velmi výjimečnému i v pestrém rámci zeměplošské fauny, a to
především proto, že jejich nejúčinnějším a prakticky jediným způsobem
obrany bylo rozesmát svým zjevem každého nepřítele tak, aby oni sami
dokázali uprchnout dřív, než se vzpamatuje.
-- T. Pratchett: Magický prazdroj


Lady Felmetová na okamžik ztratila řeč. Mimochodem, něco
takového se jí stávalo tak zřídka, že by stálo za to zaznačit to do
stoletého kalendáře.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Králův vlastní lékař celou tu událost prohlásil za nešťastnou
náhodu. Pravda, že až potom, kdy ho navštívil Bentzen a vysvětlil mu,
že pád ze schodů s vlastní dýkou v zádech může být nakažlivou chorobou
zapříčiněnou tím, že někdo nevhodně otevře ústa. Tu chorobu už ostatně
chytilo několik členů královské gardy, kteří byli poněkud nedoslýchaví.
Vypadalo to jako malá epidemie.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Hrad Lancre byl vybudován na vysokém skalisku architektem, který
sice slyšel o Gormenghastu, ale jemuž poněkud zkrátili rozpočet. I tak ze
sebe vydal to nejlepší a obdařil hrad celou řadou věží a věžiček, ochozů,
ochranných zdí, opěrných pilířů, cimbuří, chrličů, nádvoří a hladomoren;
jedním slovem vším, co takový hrad potřebuje, s výjimkou dostatečně
hlubokých základů a malty, která se při dešti nerozpouští a nevyplavuje
ze spár.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


To byla jedna z velkých bolestí, které Bábi v životě potkaly.
Navzdory všem snahám dospěla na vrchol své kariéry s tvářemi jako míšeňská
jablíčka a kompletní sadou vlastních zubů. Žádná kouzla ani zaříkání
nedokázala zošklivit její hezkou, i když mírně koňskou tvář, a
neuvěřitelné množství konzumovaného cukru jí dodávalo nevyčerpatelnou
energii, aniž zanechalo nejmenší následky na jejím běloskvoucím chrupu.
Jeden mág, se kterým svůj problém konzultovala, jí vysvětlil, že je to
způsobeno jejím skvělým metabolismem. To jí alespoň umožnilo cítit se
mírně nadřazeně i ve společnosti Stařenky Oggové, která podle Bábina
přesvědčení metabolismus v životě ani nezahlédla.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Bábi přisvědčila. Vždycky souhlasila s takovým chováním, ovšem
považovala za samozřejmé, že se nevztahují na její osobu.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Bábi se na sedadle velmi pomalu otočila, jako by ji hnal nějaký
skrytý motor, a vrhla na člověka, který ji obtěžoval, pohled o intenzitě
stokilowattového reflektoru s modrým filtrem. Muž se zachvěl a rychle si
sedl zpět na své místo, přičemž ho Bábi pohledem upřeně sledovala.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Byl to úžasný, bohatý hlas, každá hláska na svém místě, zvučná "ř",
dokonalé sykavky a bezchybné délky samohlásek. Ten hlas byl hřejivě
nazlátlý. Kdyby měl Stvořitel všehomíra hlas, musel to být tenhle. Pokud
měl nějakou chybu, pak snad jen tu, že to nebyl hlas, jímž byste mohli
objednat například uhlí. Uhlí objednané takovým hlasem by se změnilo
v diamanty.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Bylo jasné, že hlas patří velkému otylému muži, který byl postižen
velmi ošklivým knírkem. Načervenalé žilky mu vytvořily na růžových tvářích
plánek středně velké metropole a jeho nos by se dokonale ukryl v míse
přezrálých zahradních jahod. Měl na sobě potrhanou vestu a děravé přiléhavé
kalhoty, ale oboje nesl s okázalou grácií. Člověk by skoro uvěřil, že jeho
sametové šaty a hermelínové pláště jsou momentálně v prádle.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Muž smekl moly prožraný klobouk a obdařil Bábi hlubokou poklonou.
Přesněji řečeno, ona to ani tak nebyla poklona jako spíš cvičení
v pokročilé topologii. Klobouk proletěl vzduchem v sérii složitých oblouků
a skončil na konci ruky, která teď směřovala k nebesům.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Bábi v duchu odhadovala paní Vínozpěvovou, která vyškrabovala
poslední šestáky zpod manželových prstů. Byla to žena inteligentního
vzhledu, která se podle všeho o manžela starala stejně, jak se dobrý
ovčácký pes stará o svou oblíbenou ovečku. Složitosti manželského soužití
znala Bábi jen z vyprávění, stejně jako zná astronom povrch vzdálené a
cizí planety, ale už ji napadlo, že paní Vínozpěvová musí být žena
s nevyčerpatelnými zásobami trpělivosti, dokonalými organizačními
schopnostmi a velmi hbitými prsty.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


V tom se dveře otevřely. Otvíraly se velmi pomalu a se strašlivým
skřípotem. Obyčejné zanedbané dveře by nikdy tak skvěle nezaskřípaly -
museli jste se jim věnovat, chtělo to celé týdny pečlivé a přesné práce
s horkou vodou tu a nahřátými kameny tam.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Různé dcery a snachy se u Stařenky Oggové střídaly a staraly se jí
o úklid a domácnost. Každá rovná plocha v domě byla pokryta památečními
předměty, které jí vozili cestující členové rodiny ze všech koutů světa.
Synové a vnuci se jí starali o dostatečnou zásobu dřeva, opravovali jí
střechu a vymetali komín. Domácí bárek byl neustále nabit k prasknutí
a váček na tabák, ležící na stolečku vedle jejího houpacího křesla, byl
vždy napěchovaný jako jitrnice. Nad krbem visela vyleštěná dřevěná deska
s vypáleným ozdobným nápisem MAMINKA. Žádný tyran v dějinách světa
nezískal takovou oddanost svých poddaných.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Vévodu to popouzelo. Nějaká pořádná vzpoura, to by bylo tak nějak -
případnější. Normálně by si člověk vyrazil, pár lidí by pověsil a pár dal
hodit do hladomorny, aby vzniklo takové to tvůrčí napětí, které napomáhá
rozvoji státu. Dole na pláních to bylo něco jiného. Tam když jste do lidí
kopli, snažili se oni kopnout do vás. Jenže tady? Když jste kopli do lidí
tady, tiše vám ustoupili z cesty a trpělivě čekali, až vám noha sama
upadne. Jak se měl král dostat do historie, když vládl takovým lidem? Ty
jste mohli utiskovat se stejným výsledkem jako matraci.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Uběhl rok. Dny trpělivě následovaly jeden za druhým. Znaly to.
Kdysi, na začátku mnohovesmíru, se jednou pokusily uplynout všechny
najednou, ale nešlo to.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Za skalními stěnami se rozkládalo městečko Visací Pes, kterému se
nějakým způsobem podařilo uchytit se na nevelké římse zavěšené na téměř
kolmé stěně kaňonu. V horách Beraní Hlavy bylo pěkných rovných míst až až,
ale potíž byla v tom, že většina z nich byla položena svisle.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Nastala Noc prasečí hlídky a ohlásila tak příchod nového
roku. A pak se děsivou náhlostí vůbec nic nestalo. Jeden muž putoval
z Ostrohřbetu do Lancre a během cesty nespatřil jediné světélko na
blatech, bezhlavého psa, kráčející strom, černý kočár bez kočího, dokonce
ani kometu, a museli ho odnést do hospody a dát mu pořádně napít, aby si
uklidnil pocuchané nervy.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Intenzita hluku uvnitř dosahovala prahu bolesti. Stařenka Oggová
vytvořila novou tradici v tom, že na každou Prasečí hlídku k sobě zvala
celou vesnici a kvalita vzduchu v domě se už dávno vymkla zpod kontroly
jakékoliv organizace pro znečištění ovzduší.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Magráta se zachvěla. Už bůhví pokolikáté si opakovala, že
čarodějky dokonale ovládají celé tělo a že ta husí kůže, kterou cítí pod
tenkou noční košilí, je jenom výplodem její představivosti. Chyba byla
v tom, že její představivost fungovala přímo zázračně.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Kuchyně byla plná duchů. Jenže to nebyli duchové lidí ani pralidí.
Byli tam jeleni. Byli tam býci. Byli tam zajíci a bažanti, křepelky, ovce
a prasata. Byly tam dokonce podivné kulaté malé věci, které vypadaly jako
duchové ústřic. Byli tam namačkáni tak hustě, že ve skutečnosti prolínali
jeden druhým a měnili kuchyň v tichou a děsivou noční můru, složenou ze
zubů, chlupů a paroží. Všemi těmi duchy procházel zcela lhostejně kuchař
se svými pomocníky a připravoval vegetariánské klobásy.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Král se nemohl ubránit dojmu, že Silver je poněkud neobvyklá kočka.
Většina hradních koček byli buď rozmazlení miláčkové, nebo obyvatelky
kuchyní a stájí, které se podobaly těm nevábným šedým hlodavcům. jimiž se
živily. Tenhle kocour, jak se zdálo, byl nezávislý a soběstačný. Podobný
pocit ve vás vzbudí na první pohled všechny kočky, ale namísto neuvědomělé
zvířecí netečnosti, která budí dojem, že je kočka zahleděna sama na sebe a
okolí je jí prostě lhostejné, Silver vyzařoval skutečnou inteligencí.
Kromě toho z něj vycházel pach, který byl schopen prorazit stěnu a
způsobit cévní potíže i mrtvé lišce.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Jeho první vzpomínky byly spojeny s dědečkem, který ho nutil
opakovat žerty a vtípky zpaměti a každou řádku mu vtloukal do hlavy řemenem.
Řemen byl ze silné kůže, a přestože byl pošitý rolničkami, nebylo to nijak
veselé.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Jakýsi naléhavý hlásek v hlavě ji nabádal: Měla by ses dát na útěk,
prchat jako vyplašená gazela, za těchto okolností je to jedna z toho mála
oficiálně schválených akcí.
Pak ale zasáhl obyčejný, logický rozum. Ani v těch
nejoptimističtějších představách by Magráta sama sebe nenazvala gazelou,
vyplašenou ani jinou. Na tom srovnání především pokulhávalo to, že kdyby
se byla vyděšená Magráta dala opravdu na útěk, neměla by proti ní nějaká
gazela šanci.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Cítila strašnou touhu klít. V tomto směru byla Dobračka Sejkonopná
velmi vynalézavá. Dokonce i stálí obyvatelé lesa si zvykli raději kolem
jejího domku proběhnout co nejrychleji.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Silver patřil k jejím slabinám. Zatímco vzato logicky by připustila,
že je to tlustý, zlomyslný a páchnoucí mnohonásobný násilný smilník, v duchu
by ho stejně viděla jako to malé roztomilé koťátko, kterým byl, když si ho
přinesla před lety. To, že před dvěma lety pronásledoval hladového vlka až
do koruny stromu a vloni k smrti vyděsil medvědici, která si na kraji lesa
bezstarostně vyhrabávala kořínky, neznamenalo, že se Stařenka přestala bát,
aby se mu, chudáčkovi, něco nestalo. Všichni ostatní v celém širém okolí
byli přesvědčeni, že jediné, co by mohlo Silverovi ublížit, by byl přímý
zásah většího meteoritu.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Teď používala trochu základní magie, s jejíž pomocí sledovala
Silverovu stopu, i když každý, kdo nepřišel o poslední zbytky čichu, by
to jistě dokázal také. Stopa vedla Stařenku vlhkými ulicemi a k otevřené
bráně hradu. Když vcházela dovnitř, kývla přátelsky na stráže. Ani jednoho
z vojáků nenapadlo ji zastavit, protože čarodějky, včelaři a obrovské
gorily si vždycky chodili, kam se jim jen zachtělo.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Magráta udeřila. Byl to neplánovaný, instinktivní úder, ale
jeho zastavující síla byla podstatně znásobena vahou prstenů, náramků
a přívěsků. Ruka jí proletěla obloukem, který skončil na bradě jejího
věznitele. Ten se dvakrát otočil a sesul se s krátkým tichým heknutím
k zemi. Na tváři se mu začalo rychle červenat několik významných okultních
symbolů, které se mu tam obtiskly.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Koště staré čarodějky bylo proslulé a obávané na nebi celého
Lancre. Bábi se dostala k létání poměrně pozdě a po určité počáteční
nedůvěře mu propadla jako moucha masařka tři dny staré hlavě. Potíž ovšem
spočívala v tom, že Bábi viděla každý let jednoduše, jako přímou linii
z místa A do místa B, a odmítala pochopit, že ostatní uživatelé vzdušného
prostoru mají také svá práva. Na základě této jednoduché skutečnosti se
musely změnit migrační letové plány celého světadílu. Díky překotnému
vývoji místní ptačí populace vzniklo několik generací ptáků, kteří létali
na zádech, aby mohli pozorným zrakem sledovat nebe nad hlavou.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


"Musí tam mít alespoň sto stříbrných tolarů," zasténal Bahno a
zamával tobolkou ve vzduchu. "Víte, to už nepatří do mýho referátu. To je
o třídu vejš. Nemám oprávnění manipulovat s tak velkejma penězma. Abych
mohl krást takový sumy, to bych musel bejt přinejmenším v cechu právníků.
Na takový peníze si já netroufnu."
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Zvuky bušení a skřípotu od staveniště, na kterém rostla ze své
dřevěné kolébky Zeměplocha, pronikaly Mášrechtovi jedním uchem velmi
bolestivě do lebky a druhým uchem ji ještě bolestivěji opouštěly.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Bouře se vrátila. Strávila celá léta tím, že se učila své profesi.
Celé roky číhala v zapadlých údolích. Cvičila hodiny a hodiny před lesklým
ledovcem. Vybrousila své umění k naprosté dokonalosti. A teď, dnes v noci,
jak viděla, se mohla ukázat před tím, co se zdálo být očekávajícím a
pozorným publikem, a rozhodla se, že to udělá, že se předvede v plné šíři
a kráse, divoká, nezkrotná, prostě - jako bouře.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Smrť se málokdy ukazoval, vídávali ho především lidé s okultním
nadáním a pak pochopitelně momentální klienti. Důvod, proč ho neviděl nikdo
jiný, spočíval v tom, že lidský mozek je svým způsobem geniální a odmítá
vnímat obraz věcí natolik strašných, že by se s nimi nebyl schopen vyrovnat.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Uvědomil si, že se na něj někdo dívá, a ten pohled přebíhal po jeho
tváři s intenzitou kyslíkového hořáku, který olizuje nedobytnou pokladnu.
Byla to ta třetí čarodějka, ta mladá... ta nejmladší s pozorným výrazem a
účesem typu živý plot. Ta, co seděla vedle přítele šaška, jako kdyby na něm
vlastnila většinový podíl.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Uběhl měsíc. Nad sametově temnými vřesovišti táhla zemitě vlhká
vůně předčasného podzimu a jako ozvěna matného třpytu hvězd zazářila na
blatech malá jiskřička.
Bludný kámen byl na svém obvyklém místě, ale neustále ve střehu,
aby se dal na útěk v okamžiku, kdyby se objevil nežádoucí návštěvník.
-- T. Pratchett: Soudné sestry


Mžilibaba bylo opravdu malé, uzavřené království. Dokonce i pohromy,
které se na ně občas snášely, byly spíš takové malé pohromičky. Všechna
říční království, hodná toho jména, byla čas od času postižena nějakým tím
obrovským neštěstím nebo nadpřirozenou katastrofou, zatímco největší hrůza,
která postihla Staré království za posledních sto let, byla Žabí pohroma.
Na druhé straně je třeba říci, že to byla po čertech velká žába.
Vlezla do soustavy větracích vzduchovodů a kuňkala tak, že lidé nemohli spát
celé týdny.
-- T. Pratchett: Pyramidy


Je všeobecně známo, že člověku, který má zemřít násilnou smrtí, se
většinou neobyčejně zostří smysly a to, jak lidé notoricky věří, umožní
jejich majiteli najít jiný způsob, jak se dostat z téhle bezvýchodné
situace, než ten jediný, který se tak okatě vnucuje. Není to pravda. Tento
jev je typickou ukázkou, jak se mozek chrání náhradní činností proti
následkům šoku. Smysly se se zoufalou úporností zaměří na cokoliv jiného
než na momentální problém - v Těpicově případě představovaný širokým pásem
dlažebních kostek, vzdáleným zhruba pětadvacet metrů, který se rychle
přibližoval - a doufají, že se vyřeší sám.
On se pak většinou skutečně vyřeší tak rychle, že si to majitel
smyslů ani neuvědomí.
-- T. Pratchett: Pyramidy


To byl první úvod do terciárních barev, barev na druhé straně
černé, těch barev, které dostanete, když černou rozdělíte osmistěnným
hranolem. V nemagickém prostředí je téměř nemožné je popsat, ale pokud
by to chtěl přece jen někdo zkusit, měl by začít tím, že vykouří něco
ilegálního a dobře si prohlédne špaččí křídlo.
-- T. Pratchett: Pyramidy


Těpic si prohlížel mazáky. Kromě zvláštních barev byly jejich
šaty střiženy podle poslední módy. Ta inklinovala k hodně širokým
kloboukům, vycpaným ramenům, projmutým pasům a špičatým střevícům, což
dávalo jejich nositelům vzhled velmi dobře oblečeného hřebíku.
-- T. Pratchett: Pyramidy


Do smrti si bude pamatovat první noc ve společné ložnici. Byla
tak dlouhá, aby se v ní vedle sebe uložilo všech osmnáct hochů kruhu
Zmijí, a tak studená, že nahrazovala život v přírodě. Její návrhář musel
celou dobu myslet na pohodlí, přesněji řečeno na to, jak se mu co
nejdokonaleji vyhnout - nakonec se mu podařilo vytvořit místnost, kde
bylo vždycky chladněji než venku.
-- T. Pratchett: Pyramidy


Král Ptepicchamon se potřeboval rozptýlit. Mohl by poslat pro
Ptraci, svou oblíbenou služebnou. Byla opravdu zvláštní. Její zpěv ho
vždycky rozveselil. Svět se zdál o tolik krásnější, když přestala.
-- T. Pratchett: Pyramidy


Složitý systém zločinných cechů neudělal z Ankh-Morporku místo
bezpečnější, pouze přivedl nebezpečí, která tam hrozila, na rozumnou
úroveň a položil všeobecnému ohrožení určité a spolehlivé základy.
-- T. Pratchett: Pyramidy


Čerň vrahů nezastraší každého a v určitých společenských kruzích
je zabití vraha prestižní záležitost. Je to, jako když hodíte v kostkách
najednou šest šestek.
Takže všeobecně vzato trojice vrahů, která se teď potácela přes
Mosazný most, byla napůl mrtvá z pití, a ti, kteří se plížili za nimi,
byli odhodláni doplnit jejich stav na celek.
-- T. Pratchett: Pyramidy


Jedna ze dvou legend, které se týkají založení Ankh-Morporku,
vypráví o tom, že dva osiřelí chlapci, kteří město vystavěli, byli coby
nemluvňata nalezeni a odkojeni hrošicí. Most lemuje osm heraldických
hroších figur obrácených hlavami k moři. Říká se, že až nastane čas a
město se ocitne v nebezpečí, hroši oživnou a dají se na útěk.
-- T. Pratchett: Pyramidy


Smrť si povzdechl. Nebyl stvoření času a minulost a budoucnost
pro něj byla totéž, ale bylo období, kdy se pokoušel ukazovat každému
klientovi v té podobě, v jaké ho očekával. To se ale nedařilo, protože
obvykle nebyl schopen zjistit, jak si ho klient představuje, dokud nebyl
tento mrtev. Nakonec se rozhodl, že vzhledem k tomu, že nikdo z lidí ve
skutečnosti na svou smrt nevěří, udělá radost sám sobě, a uchýlil se
k tradičnímu a pohodlnému rouchu s kápí. V téhle podobě ho přijímali
všude stejně ochotně jako ty nejlepší kreditní karty.
-- T. Pratchett: Pyramidy


Pomošt si povzdechl. Měl podezření, že příslušníci cechu vrahů,
kteří měli koneckonců bezkonkurenční zkušenosti s dokonale nabroušenými
chladnými zbraněmi a složitými organickými sloučeninami, jsou v základní
diagnostice lepší než doktoři. Pravda, příslušníci cechu taky zabíjeli
lidi, ale nečekali, že jim za to bude někdo vděčný.
-- T. Pratchett: Pyramidy


Jako mnoho civilizací z údolí velkých řek ani Staré království
nepřišlo na chuť triviálnostem jako léto, jaro nebo zima, ale odvozovalo
svůj kalendář od tepu velké řeky Mžil. Proto znali jen tři roční období -
setí, záplavy a bahno.
-- T. Pratchett: Pyramidy


Žumponor je dělník, který se zabývá stavbou a čištěním kalových
a fekálních jímek, jak suchých, tak ostatních. V Ankh-Morporku, kde je
vodní hladina podzemní vody na úrovni terénu, jsou žumponoři velmi
vytížení, ale současně k nim obyvatelstvo chová až zbožný respekt. Tak
například každý, kdo potká žumponora, přejde uctivě na druhou stranu ulice.
-- T. Pratchett: Pyramidy


Těpic se podíval, co má vlastně na vidličce. V království byly
mořské pochoutky neznámé a to, co měl na vidličce, mělo příliš mnoho
končetin a přísavek, než aby se mu to zamlouvalo. Nesmírně opatrně
nadzvedl vařený vinný list a byl by přísahal, že zahlédl, jak se něco
ukrylo pod olivou. Aha, tak to je další věc, kterou si musí pamatovat.
Efebané dělají víno ze všeho, co se jim podaří nalít do kbelíku, a jedí
všechno, co z něj neuteče.
-- T. Pratchett: Pyramidy


Někdo právě zapaloval světlo na majáku, který patřil ke známým
"více než sedmi zázrakům světa". Maják byl postaven podle Pythakleidova
projektu, který vycházel ze Zlatého pravidla a Pěti zákonů estetických.
Bohužel byla stavba vybudována na špatném místě, protože, jak se shodli
radní, kdyby ji umístili tam, kde by maják vykonával svou funkci a kam ji
umístil v plánech Pythakleidos, zničila by celý charakteristický vzhled
přístavu. Námořníci se však shodovali v tom, že je to překrásný maják, na
který se s potěšením dívají pokaždé, když je vlny unášejí na skaliska.
-- T. Pratchett: Pyramidy


Velbloud v tísni má do plachého zvířete daleko. Nezdržuje se po
barech a neucucává tiše nějaký ten drink. Netelefonuje starým přátelům
a nevzlyká jim do sluchátka. Neciví tupě do prázdna, nepíše dlouhé
srdceryvné básně o životě a o tom, jak je hrozný, když se na něj díváte
jen z ložnice. Nezná pocit úzkosti.
Jediné, co velbloudi za účelem stížnosti dostali, je pár plic,
které by mohly nahradit kovářské měchy, a hlas, který by mohl nahradit řev
stáda oslů, jež někdo řeže řetězovou pilou.
-- T. Pratchett: Pyramidy


Na břehu za Těpicem začalo několik bystřejších občanů sbírat
kameny. Krokodýlové byli odnepaměti neomezenými pány řeky, ale jestli se
teď alespoň na několik minut nabízela příležitost trochu upravit skóre,
stálo to za pokus. Za Těpicem, rychle se blížícím k protějšímu břehu, se
začaly rozléhat zvuky vyluzované říčními obludami, které se právě vydaly
na dlouhou cestu do světa nejdražších obchodů s dámskými kabelkami.
-- T. Pratchett: Pyramidy


V šeru se z obou stran ozývaly zvuky spěšné práce se dřevem. Je
známo, že každý generál po válce ví, kde se staly chyby, které způsobily
porážku jeho vojsk, a je si jistý, že kdyby se dal vrátit čas, už by se mu
něco takového nestalo. Poslední válka mezi Tsortem a Efebe se odehrála před
tisícem let, ale generálové mají sloní paměť a tentokrát byli připraveni.
Na obou stranách se za předními liniemi začaly zvedat dřevěné sochy
koňů.
-- T. Pratchett: Pyramidy


Karotka se opatrně dotkl košile prstem. Byla zhotovena z vlny divoké
ovce žijící v horách Beraní hlavy a měla hebkost a výhřevnost prasečích
štětin. Byla to jedna z těch proslulých trpasličích kazajek, které by pro
snadnější manipulaci potřebovaly na několika místech panty.
-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!


Nejvyšší velmistr otevřel oči. Ležel na zádech a bratr Žumpa se
mu právě chystal vtisknout polibek života. Už pouhá myšlenka na to, že by
k tomu mohlo dojít, stačila rychle převést oběť přes hranice vědomí zpět
k životu.
-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!


Jedna z převratných novinek, které Patricij zavedl, bylo to, že
učinil cech zlodějů zodpovědný za kompletní městskou zlodějinu, a to
včetně základního rozpočtu, čtvrtletního plánování, ale především přísnou
ochranu provozování zlodějského řemesla. Z toho automaticky vyplynulo, že
příslušníci cechu za to, že jim bylo každoročně zákonem povoleno určité
průměrné množství zločinů, sami dohlíželi na ostatní. Dbali o to, aby na
každého, kdo provozoval řemeslo načerno, dopadla tvrdá pěst Nespravedlnosti,
která většinou svírala masivní obušek okovaný ostrými hřeby.
-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!


Bylo to tak. Oba vyšli ze stoky, tam začali. Jenže zatímco Voňavka
z ní postupoval vzhůru, a on sám byl první, kdo to ochotně připouštěl,
Elánius v ní bohužel postupoval podél.
-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!


Meč byl dlouhý a zářivý. Vypadal jako něco, co vyrobil
zbrojíř-génius. Jeden z těch malých chlapíků kmene Zen, kteří pracují jen
v paprscích vycházejícího slunce a dokážou překovat plechovou klubovou
placku na něco, co má ostří skalpelu a údernou sílu rujného nosorožce
samotáře, kterého pálí žáha.
-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!


Ankh-Morpork nemocnicemi neoplýval. Všechny cechy měly své vlastní
marodky a oddělení péče, a tak zbývaly ty veřejné, vedené různými
náboženskými organizacemi, jako třeba řádem Rozkývaných mnichů. Zdravotní
péče ve větším neexistovala a lidé byli nuceni umírat neefektivně, bez
podílu a pomoci lékařů.
-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!


Elánius se rozhlédl kolem a uviděl jednu z Kolíkových uzenek. Ležela
na místě, kam ji odhodil jeden z hladových zákazníků, který po prvním soustu
zjistil, že takhle hladový nebude nikdy.
-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!


Drak zavětřil v ranním vzduchu. Pátral po pachu mozků. Vznešení
draci nemají přátele. Bytost, která je nejblíže jejich chápání významu
tohoto slova, je nepřítel, který je ještě naživu.
-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!


Elánius se mnohem víc zajímal o malého dráčka, kterého svíral
v náručí. Z Errolova břicha se neustále ozývalo výhružné kručení a
bublání. Elánius si přál, aby se byl knize o dracích věnoval mnohem
podrobněji. Bylo tohle kručení v žaludku signálem, že drak nemá daleko
k výbuchu, nebo byla situace nebezpečná od okamžiku, kdy kručení ustalo?
-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!


V kočáru bylo místa dost. V době, kdy jej stavěli, muselo být
ono vozidlo zázrakem své doby, samý plyš a zlacení a záclonky zdobené
střapečky. Čas, nezájem a částečně vytrhaná sedadla, která měla uvolnit
prostor pro převoz draků, si vybraly svou dlaň, ale ještě dnes bylo
z kočáru cítit šlechtické výsady, styl a samozřejmě draci.
-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!


Vždycky bratra Zapětprstů posílali pro gáblík. Bylo to mnohem
levnější. Nikdy se nesnažil zvládnout umění, jak zaplatit za věci, které
chtěl nebo potřeboval.
-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!


Podle Elániova profesionálního úsudku chyběl mužům ze současné
Palácové gardy jediný schůdek, aby se ocitli na úrovni nejhorších
kriminálních živlů města. Byli totiž o jeden schůdek níž. Na to, aby je
mohli zařadit na seznam deseti nejhorších zločinců, by se museli trochu
polepšit.
-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!


"Každý zatčený má svá práva, Tak se to říká v Listině Lidské
důstojnosti (Základní práva) z r. 1341. Říkám to desátníkovi Nóblhóchovi
pořád. Mají práva, povídám mu. To znamená, že do nich nesmíte kopat obutý.
-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!


Knihovník pokračoval v cestě. Postupoval pomalu, protože všude
kolem bylo spousta věcí, se kterými se nechtěl setkat. Tady už každou
římsu, každý výklenek obývala různá stvoření a některým z nich bylo
lepší se v prašné a nekonečné krajině M-vesmíru vyhnout. Byla totiž
mnohem neobvyklejší než obvyklá neobvyklá stvoření.
-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!


Zpravidla ho varovali trojnožkoví krabi, kteří se neškodně pásli
v prachu. Když vypadali poplašeně, byl čas se rychle ukrýt. Několikrát
se v poslední chvíli stačil přitisknout k regálu, když se kolem vzápětí
přehnal některý z obrovských tezaurů. Trpělivě čekal, když se mu přes
cestu kolem plazilo stádo kritvorů, kteří cestou hodovali na obsahu
šťavnatějších knih a za sebou nechávali hromádky malých oslizlých knih
literárních kritik. A byly tady další věci, věci, od kterých se raději
držel dál a pokoušel se na ně raději nedívat...
A taky bylo třeba vyhýbat se ze všech sil každému klišé, na
které náhodou narazil.
-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!


Kapitán Elánius se rozhodl, že si dá snídani v Hargově
žebírkovém domě, což byl jeho dlouholetý zvyk. Obvykle celou výzdobu
domu představovala pestrobarevná vesta Šáma Hargy a jídlo bylo skvělý
základ pro chladné ráno, samé kalorie, tuk a proteiny, a možná sem tam
nějaký ten vitamin, který tiše plakal, protože se cítil osamělý.
-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!


I když během uplynulých let se funkce kapitána Noční hlídky
změnila v cosi dosti ošumělého, pořád ještě to znamenalo, že Elánius
měl právo zasednout při oficiálních událostech mezi čelní představitele
města. Jenže ten čas také posunul místo, na které měl usednout, takže
teď seděl na dřevěné lavici v nejnižší řadě, a to mezi představenými
společenstva žebráků a hlavou cechu učitelů.
-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!


Tračník hned neodpověděl. Přál bych si, aby tady byl kapitán
Elánius, pomyslel si. On by taky nevěděl co a jak, ale měl mnohem lepší
slovní zásobu, kterou to dokázal vyjádřit.
-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!


V duchu už slyšel nadšené volání davů. Lidé lemovali ulice,
házeli květy a jeho, seržanta Tračníka, vezli triumfálně městem.
Jediné, co ho trochu sráželo v rozletu, byla obava, aby ho těmi
ulicemi nevezli v urně.
-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!


Uvědomoval si, že za jeho zády se sbíhají zvláštním způsobem
další stráže. Byl to běh, který říkal: je nás tady alespoň tucet a
všichni doufáme, že se k němu dostane dřív někdo jiný než já. Ten běh
vyjadřoval myšlenku: vypadá, jako kdyby byl ochotný někoho z nás zabít,
za to mě nikdo neplatí, možná, že když poběžím pomalu, podaří se mu
utéct... Bylo by chyba pokazit si docela pěkný den tím, že někoho chytíme.
-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!


Všude kolem zřícenin palírny pršely trosky. Nádrž byla plná
zbytků pokrytých popelem. Uprostřed nádrže se vynořil seržant Tračník,
ze kterého okapávala špína.
Pomalu se prohrabal k okraji a vytáhl se nahoru jako nějaká
tajemná mořská životní forma, která se pokouší zvládnout evoluci jediným
náporem.
-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!


Mezi bednami se zaměstnaně pohybovaly dvě ženy. Nebo lépe řečeno
dámy. Na obyčejné ženy byly příliš neupravené. Žádná obyčejná žena by si
netroufla vypadat tak zvetšele. K tomu, abyste si na sebe vzali podobné
hadry, jste potřebovali dokonalé sebevědomí někoho, kdo ví, kým byl váš
prapraprapradědeček. Ale, jak si Elánius stačil všimnout, byly to šaty
skvělé kvality, nebo ještě lépe nedávno bývaly. Byly to šaty, které si
kdysi zakoupili rodiče, ale které byly tak drahé a tak kvalitní, že se
prakticky nikdy neonosily a předávaly se v rodině z generace na generaci,
stejně jako třeba porcelán, rodinné stříbro nebo pakostnice.
-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!


Elánius bezmyšlenkovitě prošel dalšími obrovskými mahagonovými
dveřmi. Ocitl se v jídelně vybavené stolem, kde se lidé sedící na jeho
druhém konci už nacházejí v jiném časovém pásmu.
-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!


Elánius si jen jako ve snách všiml zářivě modré róby, jež se
třpytila v plameni svíček, a záplavy kaštanových vlasů. Pak spatřil
maličko nervózní tvář, dávající tušit, že na ní pracoval celý oddíl
zkušených malířů a dekoratérů, kteří si museli sbalit fidlátka a
vypadnout těsně před tím, než Elánius vstoupil. Tiché vrzání zase
vypovídalo o tom, že to, co se teď ukrývalo pod neviditelným korzetem,
bylo podrobeno tlakům, které se jinak vyskytovaly jen v srdci velkých
planet.
-- T. Pratchett: Stráže! Stráže!


Je zajímavé, že bohové Zeměplochy nikdy nestáli o to, soudit duše
mrtvých, a tak se lidé dostanou do pekla jedině tehdy, když jsou do hloubi
srdce přesvědčeni, že si takový trest zaslouží. Nemohou se ovšem dostat do
pekla, pokud o něm v životě neslyšeli. To vysvětluje, proč je tak důležité
střílet misionáře na potkání.
-- T. Pratchett: (Faust) Erik


Obrovská, železem okovaná truhlice dopadla přímo na oblé víko.
Vzápětí se začala divoce kývat sem a tam, ze dna vystrčila stovky malých
růžových nožiček a s viditelnou námahou se nakonec obrátila dnem dolů.
Pak si začala prohlížet Mrakoplaše s Erikem. Bylo to poněkud
znepokojující, protože na ně upřeně zírala, a přitom neměla oči, kterými
by to dělala.
-- T. Pratchett: (Faust) Erik


Jeden z největších Mrakoplašových talentů spočíval v umění utéct,
a ten ještě během let rozvinul ve skutečně dokonalou vědu. Nezáleželo na
tom, jestli prcháte od nebo k, pokud skutečně a ze všech sil pádíte. Ten
běh, to bylo to, co se počítá. Běžím, tedy jsem - přesněji řečeno běžím,
tedy s trochou štěstí budu.
-- T. Pratchett: (Faust) Erik


Mrakoplaš měl také jisté zkušenosti v oboru jazyků a praktického
zeměpisu. Uměl vykřiknout "pomoc!" ve čtrnácti různých jazycích a žadonit
o smilování v dalších dvanácti. Prošel mnoho zeměplošských zemí, některé
z nich ovšem dost rychle, a během těch dlouhých, nádherných, nudných
hodin, kdy pracoval v univerzitní knihovně, si krátil čas čtením o všech
těch exotických a vzdálených místech, která nikdy nenavštívil. Dobře si
pamatoval, jak si tenkrát pokaždé vydechl úlevou, když si uvědomil, že
je ani nikdy nebude muset navštívit.
-- T. Pratchett: (Faust) Erik


Tezumánská říše, rozkládající se v džunglí porostlých nížinách
centrálního Klače, je proslulá svými ovocnými trhy, dokonalou technikou
zpracování obsidiánu, ptačího peří a nefritu a hromadnými oběťmi na počest
Quizozapletla, opeřeného hroznýše, boha hromadných obětí. S Quizozapletlem
alespoň vždycky víte, jak se říká, na čem si stojíte. Obvykle je to na
vrcholku pyramidy, ve společnosti mnoha dalších lidí, především kněze
v přepychové péřové čelence, třímajícího v ruce obsidiánový nůž, se kterým
budete mít v nejbližší chvíli příležitost se seznámit.
-- T. Pratchett: (Faust) Erik


Tezumánci jsou na celém světadíle proslulí jako nejzachmuřenější,
nejpopudlivější a nejpesimističtější národ s největšími sklony
k sebevraždám, s jakým se kdy vůbec můžete setkat. Důvody tohoto jejich
stavu jistě každý brzo pochopí. Tezumánci si totiž už dávno uvědomili,
že věci se neustále zhoršují, a protože měli velmi realistické myšlení,
vyvinuli složitý systém měření času, aby věděli přesně o kolik za den.
-- T. Pratchett: (Faust) Erik


Kameník se bez jediného slova chopil nového dláta a postavil si do
stojanu novou žulovou desku.
Jeden z tezumánských problémů mimo jiné spočíval v tom, že když
jste chtěli nechat mlékaři vzkaz, že byste zítra potřebovali o litr
mléka víc, museli jste ho začít psát už minulý měsíc. Tezumánci jsou
jediní lidé na světě, kteří dokáží spáchat sebevraždu tak, že se utlučou
vlastním dopisem na rozloučenou.
-- T. Pratchett: (Faust) Erik


Mrakoplaš nebyl zvyklý na to, že se lidé radují, když ho vidí.
Bylo to nepřirozené a nevěštilo to nic dobrého. Ti lidé totiž nejen
jásali, ale dokonce po nich házeli květiny a klobouky. Klobouky sice
byly vyrobeny z kamene, ale ta myšlenka v tom byla.
-- T. Pratchett: (Faust) Erik


Hluk se teď rozšířil po celé džungli. Z křovisek vybíhala
vystrašená zvířata, jako by jim v patách zuřil lesní požár. Těžké nárazy
oznamovaly, že k zemi padají celé stromy.
Jako poslední vyrazil z podrostu k smrti vyděšený leopard a
obrovskými skoky prchal po cestě. V patách se mu hnalo Zavazadlo. Bylo
pokryto liánami, listím, peřím a srstí různých vzácných ptáků a zvířat,
z nichž mnohé druhy teď byly ještě vzácnější.
-- T. Pratchett: (Faust) Erik


Kapitán si odplivl, přelezl barikádu a vydal se k truhle, která
seděla tichá a nehybná uprostřed kruhu zkázy. Seržant zatím sklouzl za
barikádu, vybral si místo za nejsilnějším trámem a s výrazem pevného
odhodlání si stáhl helmu hluboko na uši.
-- T. Pratchett: (Faust) Erik


Skupinka se plížila za zvukem, až dorazila k těžkému závěsu.
Lavaeolus se zhluboka nadechl, odstrčil závěs stranou, vstoupil dovnitř
a pronesl připravenou řeč.
Na přítomné posluchačstvo jeho řeč bohužel neudělala ani zdaleka
takový dojem, jaký čekal. Možná to bylo tím, že v místnosti bylo jen malé
dítě, které sedělo na nočníčku.
-- T. Pratchett: (Faust) Erik


Jen líný člověk, skoupý na slovo, by řekl, že tvor, který přišel
otevřít, se podobal noční můře ze strašného snu. Noční můry většinou
bývají přihlouplé a je velmi těžké vysvětlit někomu jinému, co tak
strašného bylo na snu, v němž obživly vaše ponožky, nebo proč jste se
tak vyděsili, když na vás z živého plotu vyskočila obrovská mrkev. Tahle
věc byl ten druh příšerností, jaké dokáže stvořit jen ten, kdo si hezky
v klidu sedne a velmi úpěnlivě se věnuje myšlení na strašné věci. Měla
víc chapadel než nohou, ale mnohem méně rukou než hlav.
-- T. Pratchett: (Faust) Erik


"Alchymie je příliš nebezpečná," prohlásil arcikancléř rozhodným
hlasem. "Je třeba míchat v ní spoustu různých podezřelých věcí a odříkávat
zbytečné množství podivných slov, znáte to: 'a co by se teď tak asi stalo,
kdybychom do toho přidali kapku téhle žluté vodičky?' a pak chodíte čtrnáct
dní bez řas a bez obočí."
-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky


Neviditelná univerzita měla v minulých letech už všechny možné
druhy arcikancléřů. Velké, malé, mazané, mírně nepříčetné, výjimečně
příčetné - ti všichni přicházeli, sloužili nějaký čas - v některých
případech tak krátce, že se nepodařilo ani namalovat jejich oficiální
portrét a zavěsit jej do Velké síně - a umírali. Nejstarší mág v magickém
světě má zhruba stejnou naději, že se dožije dlouhého věku, jako ten, kdo
by se chtěl projíždět na houpacím koni minovým polem.
-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky


Všechna zvířata, ryby i ptáci Výsměška Hnědého skutečně znali.
Jejich vztah k němu byl tak vyhraněný, že v okruhu zhruba třiceti kilometrů
kolem jeho pozemků se při spatření špičatého klobouku ukrývali, dávali se
na útěk, nebo ve výjimečných případech na něj podnikali sebevražedné útoky.
-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky


Během dvanácti hodin od svého příjezdu stačil Výsměšek ustájit
v příručním skladu hlavního majordoma smečku loveckých draků, několikrát
vystřelit ze své obávané kuše na havrany hnízdící pod střechou Věže umění,
vypít tucet lahví jednoho z nejlepších ročníků vína a ve dvě ráno se
překulit do své postele za zpěvu písně, která se skládala ze slov, jejichž
význam si většina starších mágů musela najít ve výkladovém slovníku.
-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky


Arcikancléř se vrátil z lovu a stěžoval si každému, koho potkal,
že v okruhu šesti kilometrů nenašel jediný slušný pstruhový potok.
V řece Ankhu se pochopitelně rybařit nedalo, protože když jste
chtěli dostat háček pod hladinu, museli jste ho tam zašlápnout nohou.
-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky


A tak slabý, opovrhovaný cech alchymistů nikdy neaspiroval
na mocné místo mezi ostatními, jak to dělala většina cechů, například cech
zlodějů, žebráků nebo vrahů, ale zato se věnoval péči o vdovy a rodiny těch
alchymistů, kteří vstoupili do příliš důvěrného styku například s kyanidem
draselným nebo vydestilovali nějaké zajímavé houby, vypili výslednou látku
a pak sestoupili se střechy, aby se prolétli s vílami.
-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky


Byla půlnoc - ne tatáž půlnoc jako předtím, ale hodně podobná.
Starý Tom, zvon bez srdce, který visel na jedné z věží univerzity, právě
odbil svých dvanáct zvučných tich.
-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky


Začal se shromažďovat malý hlouček lidí. Hlouček lidí se
v Ankh-Morporku shromáždil velmi snadno. Máme-li to porovnat s ostatními
městy, měl Ankh-Morpork jedny z nejschopnějších čumilů galaxie. Byli
ochotni pozorovat cokoliv, zvláště pokud nastala situace, kde se dalo
očekávat, že někdo přijde zábavnou cestou k úrazu, nebo dokonce nějakým
atraktivním způsobem o život.
-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky


Na náměstí se scházelo čím dál tím víc lidí. Kolík Aťsepicnu zmizel
v davu a obchodoval s flamendry a jinými veselými kumpány, kteří byli
natolik opilí, že dovolili, aby jejich optimismus překonal rady zdravého
rozumu. Faktem je, že většině lidí, kteří si v jednu hodinu ráno po flámu
koupili v ulicích něco k jídlu, muselo být už tak k smrti špatně a takhle
alespoň nemuseli pro příčinu chodit daleko.
-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky


Modruš stál na nízkém pahorku a pozoroval moře slonů, které se
vlnilo pod ním.
Hodinu poté byla pláň pod pahorkem prázdná s výjimkou bilionu much
a jednoho brouka hovnivála, který nemohl uvěřit svému štěstí.
-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky


Vesmír zná bezpočet děsivých způsobů, jak být probuzen. Tak třeba
řev davu, který vám právě vylomil hlavní dveře, zoufalý jekot píšťaly
přijíždějící lokomotivy, vyslechnutý vleže na kolejích, nebo okamžik,
v němž si uvědomíte, že dnes je pondělí, což se vám ještě v pátek večer
zdálo být v nedohlednu. Studený psí čenich nepatří k nejhorším z těchto
lahůdek, ale má svou zvláštní hrůzyplnost, kterou znalci nadpřirozena a psů
znají a dávno se jí už naučili obávat. Je to pocit, jako když se vám k tělu
s láskou přivine malý kousek rozmrzajících jater.
-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky


Křeslo bylo vybaveno množstvím roztodivných pák, jejichž funkci
znal jen sám Rumpál Žička. Byla tam například i rozměrná natahovací
střecha, která se dala během několika hodin natáhnout, aby uživatele
vozidla ochránila před přeháňkou, bouří a pravděpodobně i meteory a
padajícími budovami. Ke zvýšení dojmu byla řídicí tyč osazena skupinou
trubek, houkaček, fanfár a píšťal, s jejichž pomocí Žička ohlašoval svůj
postup chodbami, sály a ambity univerzity. Šlo totiž o to, že zatímco
jeho kolečkové křeslo potřebovalo k uvedení do pohybu energii silného
muže, jakmile se jednou rozjelo, bylo prakticky samohybné a získalo
téměř neklesající setrvačnost.
-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky


Z přední části sálu se vylinula hlasitá hudba. Se zvoněním, cinkotem
a sykotem unikajícího vzduchu se z otvoru v podlaze vynořila Bizamova dcera
Kaliopé, útočící na klávesy malých varhan s plnou vervou člověka, který
prodělal několikahodinový rychlokurs, a snažila se přizpůsobit úsilí dvou
trollů šlapajících za scénou na měchy. Ať už to zápasila s jakýmkoliv
hudebním kouskem, očividně prohrávala.
-- T. Pratchett: Pohyblivé obrázky


Auditor je něco podobného jako revizor (především v oblasti
financí, potažmo daní). Když u vás někdo provádí audit, půlka města mlčí,
protože neví, co to znamená, a druhá polovina vám závidí, protože věří, že
to je společenská událost jen pro bohaté, zatímco když k vám přijde revize,
bude se o vás už druhý den vyprávět, že jste stát ošidili o nějaký ten
milion na daních.
-- T. Pratchett: Sekáč


Byl v tom stejný rozdíl, jako když pozorujete na zimní obloze
nádhernou novu, nebo se dostanete omylem do blízkosti supernovy. Jedna věc
je pozorovat krásu ranní rosy, zdobící pavučiny, jako člověk, a druhá věc
je být při tom mouchou.
-- T. Pratchett: Sekáč


Je pravda, že nemrtví nedokáží překonat tekutou vodu. Jenže od
přírody silně zkalená řeka Ankh, jejíž voda byla ztěžklá hlínou, splavenou
vysoko na pláních, se po tom, co protekla městem (jeden milion obyvatel),
těžko dala nazvat "tekoucí", a když už jsme u toho, tak "vodou" už vůbec ne.
-- T. Pratchett: Sekáč


Tračník ztuhl. Pak se podíval dolů. V úrovni země na něj zíral
obličej. Když se vzpamatoval, poznal tvář svého dávného přítele Kolíka
Aťsepicnu, který byl chodícím a mluvícím argumentem podporujícím teorii
o tom, že lidé se vyvinuli z kmene hlodavců.
-- T. Pratchett: Sekáč


Kolík sám sebe rád charakterizoval jako obchodníka-dobrodruha,
všichni ostatní ho však charakterizovali jako obchodníka kočovného či
podomního, jehož plány na získání velkých částek peněz vždy překazila
nějaká drobná, ale velmi podstatná chybička, jako třeba to, že se pokoušel
prodat věci, které mu nepatřily, nefungovaly, nebo v některých případech
dokonce ani neexistovaly. Vílí zlato, jak každý ví, zmizí s prvními ranními
paprsky, ale v porovnání s realitou Kolíkových obchodů byl každý kousek
vílího zlata betonovou deskou.
-- T. Pratchett: Sekáč


Rumpál Žička se plíživým krokem všoural do budovy a s vrzáním
prošel chodbami ke svému pokoji. Vypadalo to, že si tam někdo nastěhoval
svoje věci, ale s tím se Rumpál vyrovnal mávnutím ruky, kterým všechna
zavazadla vymetl na chodbu.
-- T. Pratchett: Sekáč


Výsměškův klobouk byl klasický mágovský klobouk s rovnou kulatou
krempou, ale přizpůsobený arcikancléřově oblibě života v přírodě. Měl do
něj zapíchánu sadu rybářských háčků a mušek. Za potní páskou uvnitř byl
upevněn malý pistolový samostříl pro případ, že by arcikancléř při
každodenním ranním běhu narazil na něco, co by se dalo zastřelit. Vzoromil
Výsměšek také zjistil, že do špičky klobouku se vejde dvoudecová lahvička
Čirodestilátovy brandy V. S. O. P. (Velmi Staré, Osobité a Proslulé).
Nebylo divu, že na svém klobouku lpěl.
-- T. Pratchett: Sekáč


Kapitán gardistů si prohlédl arcikancléře s výrazem člověka, který
slovo "civilista" vyslovuje stejným tónem jako výraz "týden chcíplá žába".
-- T. Pratchett: Sekáč


Kapitán gardy se zvědavě rozhlížel Velkou síní. Většina studentů se
tísnila na vzdáleném konci. Ze stěn a části stropu odkapávaly a odkapávaly
zbytky rozličných jídel. Kolem trosek svícnu ležel rozbitý nábytek jako
stromy vyvrácené meteoritem kolem místa dopadu.
Pak promluvil s neskrývaným odporem člověka, jehož vlastní vzdělání
sice skončilo, když mu bylo devět, ale slyšel věci, že by mohl povídat...
-- T. Pratchett: Sekáč


Univerzitní zahradník věřil v kompost se stejnou silou, s jakou
jiní lidé věří v bohy. Jeho kompost se zahříval, hnil a potmě slabounce
světélkoval, pravděpodobně díky tajemným a možná i nedovoleným přísadám,
které do něj Afekt přidával, i když se mu nikdy nic nedokázalo. Mimoto by
také nikoho v životě nenapadlo některou kompostovou hromadu rozhrabat a
zkoumat, co všechno se v ní ukrývá.
-- T. Pratchett: Sekáč


Rumpál Žička ještě nikdy v životě neviděl nikoho s tak bledou
kůží, alespoň tedy s tou, která jim ještě zbývala. Ani nikoho v oblečení,
které vypadalo, jako by je vyprali s tuctem otevřených břitev, a páchlo
jako šaty, v kterých nejen někdo zemřel, ale pak v nich i zůstal. Nebo se
ucházel první místo v soutěži O plíseň roku.
-- T. Pratchett: Sekáč


Takzvaní sen-buddhisté věří, že se člověk po smrti stane velmi
bohatým. Část klačských náboženských sekt zase tvrdí, že se člověk
dostane do nádherných zahrad plných překrásných mladých žen, kde
v kašnách prýští víno.
Vzápětí se Rumpál Žička přistihl při úvaze, zdali by se nedalo
ještě po smrti přestoupit na klačskou víru.
-- T. Pratchett: Sekáč


Rumpál se na věci nechápavě díval.
Samozřejmě, byl v posledních třiceti letech života tak trochu
non-competis mentis, nebo tak nějak, a možná, že si občas oblékl spodní
prádlo přes svrchní šaty a občas se maličko připočurnul, ale... že by
sbíral suvenýry? A malá kolečka?
-- T. Pratchett: Sekáč


V horách Beraní hlavy žije kukačka, která si staví místo hnízda
hodiny. Ale to je jen velmi neobvyklý rituál provozovaný při námluvách.
Kromě toho je známo, že ty hodiny chodí velmi nepřesně.
-- T. Pratchett: Sekáč


Vysoký návštěvník v tmavém oblečení si vybral bonboniéru, jejíž
plocha neměla daleko do čtverečního metru. Byl to obchod tak vysoké úrovně,
že neprodával obyčejné sladkosti, kterým se říká bonbony, ale vznešené
cukrovinky - často v podobě malých načančaných věciček jednotlivě balených
do zlata, které vám udělaly do finančního rozpočtu ještě větší díry než
do zubů.
-- T. Pratchett: Sekáč


V otevřených dveřích se objevil pták. Přesněji řečeno tvor, který
vzdáleně připomínal ptáka. Byl asi pětatřicet centimetrů vysoký, černobílý,
měl zahnutý zobák a výraz, který naznačoval, že všechno, čeho se v životě
opravdu obával, už se mu přihodilo.
-- T. Pratchett: Malí bohové


To krásné jasné ráno jeden z krkavců poskakoval pomalu po pláži
a bezcílně sekal zobákem hned sem, hned tam pro případ, že by se některé
z oblázků, ulit a skořápek přes noc proměnily v něco jedlého. Podle krkavčí
zkušenosti bylo jedlé všechno, když se to nechalo odležet dost dlouho.
-- T. Pratchett: Malí bohové


Měla to být sova. To každý věděl. Jenže jeden špatný sochař, který
sovu nikdy neviděl a znal ji jen z doslechu, to celé popletl. Nastoupila
víra, a pak už můžete jen s úžasem zírat, jak se symbolem bohyně moudrosti
stává pták, který chodí neustále ve fraku a páchne rybami.
-- T. Pratchett: Malí bohové


Didactylos se usmál. To se mu často nestávalo. Nebylo to tím, že by
byl vážný muž, jenže on neviděl úsměvy okolních lidí. K jednomu úsměvu je
třeba, aby se v lidské tváři pohnulo několik tuctů svalů, a pro něj to byla
absolutně nenávratná investice.
V Efebe mluvil mnohokrát ke shromážděním, ale byly to vždycky
skupiny filozofů, jejichž výkřiky "Ty blbečku!", "Vyhoďte ho, vždyť to nemá
ani hlavu, ani patu!" a ostatní příspěvky ho vždycky uklidňovaly. Řečníka
totiž většinou nikdo neposlouchal, protože si každý v duchu připravoval, co
řekne on sám, až na něj přijde řada.
-- T. Pratchett: Malí bohové


Sv. Paznehtul byl poustevník. Bruta už o poustevnících slyšel.
Říkalo se o nich, že jsou něco jako jednosměrní proroci. Odcházeli do
pouště, ale už se nevraceli nazpět, dávali přednost poustevnickému životu
plnému špíny a odříkání a špíny a svatého rozjímání a špíny. Mnoho z nich se
rozhodlo, že si život ještě ztíží tím, že se dají zazdít ve svých celách,
nebo budou žít na vrcholku stožáru. Omniánská církev je v tom podporovala
především na základě úvahy, že blázny je třeba dostat co nejdál, na místo,
kde nemohou dělat žádné obtíže a kde se o ně postará místní komunita, která
se skládala ze lvů, supů a špíny.
-- T. Pratchett: Malí bohové


Začali s podvozkem a věnovali množství času tomu, aby ho co nejvíce
vylehčili. Dalším problémem byly převody. O převodech se Urno vůbec moc
napřemýšlel. Koule se totiž pořád chtěla otáčet mnohem rychleji, než byla
ochotná běžet kola. Jistě by se z toho dala udělat moc hezká metafora,
kdyby byl na takové věci čas.
-- T. Pratchett: Malí bohové


I když to nebylo v těchto místech zvykem, měl seržant Hrotek hlavu
na svém místě. Poslal také četu vojáků do města, aby sebrali obvyklé
podezřelé. Kvizice vždycky považovala za nesmyslné sebrat všechny podezřelé.
Když jste totiž pak náhodou nějakého podezřelého narychlo potřebovali,
věděli jste, kde ho hledat.
-- T. Pratchett: Malí bohové


Bruta se ještě nikdy necítil opuštěnější. Včera v noci se mu zdálo
možné cokoliv. Se včerejšími večery a nocemi je to vždycky stejná potíž.
Jsou pokaždé následovány dnešním ránem.
-- T. Pratchett: Malí bohové


"Bruta zíral na vrata. Bylo to v době kolem třetího gongu, rozumíme,
takže jsme všichni věděli, že budeme čekat ještě celé hodiny. Vypadal tak
nějak nedobře, a to ani nesnědl ten jogurt, kterej, přiznávám, byl trochu
živější, bodejť by ne v tom vedru. Tedy víte, ten jogurt byl fakt hodně
čilej. Mnohem víc než obyčejně. Aby bylo jasno, musel jsem ho každou chvíli
praštit lžičkou, aby nevylejzal z... no to nic. Já to jenom chtěl vysvětlit
s tím jogurtem. No tak dobrá. Ale nakonec, vy přece taky máte rádi, když má
jogurt trochu barvu, ne? Většina lidí to má ráda. Tak tenhle byl zelenej."
-- T. Pratchett: Malí bohové


Lidé by se měli věnovat těm správným vědám a výzkumům, jako třeba
hledání toho zatraceného motýla, který máváním svých křídel způsobuje
všechny bouřky, které jsme zažili v posledních dnech, a vymýšlení způsobu,
jak mu to zatrhnout.
-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách


Hora byla tak lysá, jak jen hora může být.
Většina stromů se vzdala zhruba v polovině její výšky a dál rostla
sem a tam jen nějaká ta patetická shrbená borovice, která holému temeni
hory dodávala vzhled hlavy nešťastného plešatce, přehazujícího si sem a
tam zbývajících pár vlasů v marné snaze dokázat světu, že on stále ještě
potřebuje obden šampon a vodu, a ne leštěnku a flanelový klůcek.
-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách


Desideráta byla laskavá duše. Kmotřičky sudičky mají většinou
dar hlubokého porozumění pro lidi a lidskou duši a to je to, proč jsou
ty dobré neuvěřitelně laskavé a ty zlé neobyčejně mocné. Desideráta jen
výjimečně používala silnějších slov, a když se tady vyjádřila velmi
opatrným výrazem "lízum cajzum", vyjadřovala tím své přesvědčení, že
osoba, o které mluví, se už pohybuje několik kilometrů za obzorem
příčetnosti a stále zrychluje.
-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách


Hodně se toho namluvilo i o kouzelných mastech. Většina čarodějek
je už v letech, a to je doba, kdy pro vás začne mít různé mazání svůj půvab,
a alespoň dvě z těch přítomných byly namazány proslulou hrudní mastí Bábi
Zlopočasné, vyrobenou z šalvěje a husího sádla. Ta mast vám sice neumožní
létat ani nepřivolá věštecké vize, ale opravdu vás uchrání před nastuzením
i jinými nemocemi. Důvodů pro tento zaručený výsledek je několik, ale
jedním z hlavních je její aroma, které už druhý týden zesílí natolik, že se
k vám nikdo neodváží přiblížit tak blízko, abyste od něj mohli něco chytit.
-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách


Čtyři čarodějky zachmuřeně zíraly do ohně. Tedy přesněji řečeno
tři z nich. Stařenka Oggová, která se na většinu věcí dívala z té lepší
stránky, si napíchla na zelenou větévku krajíček chleba a dělala si nad
ohněm topinku.
-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách


Bábi Zlopočasná se rozhlédla po sestrách čarodějkách. Kmotru
Vařbujónovou nesnášela, protože ta měla na opačné straně hor školu, kde
získala ten ošklivý zvyk, že když ji někdo vyprovokoval, vzdorovala mu
velmi logickými argumenty.
-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách


Babička Stěhovalová, jak se zdálo, řešila své problémy v jiném
čase a na jiném místě. Nikdo nikdy nebyl s to odhadnout v jakém a kde.
Bylo to jedno z rizik, která s sebou nesl dar vnitřního zraku.
Lidská mysl není navržena tak, aby se vrhala dopředu a zase dozadu po té
mocné dálnici času, a může se stát, tak jako v tomto případě, že se utrhne
ze svého stálého kotviště, pomalu bloudí sem a tam a jen příležitostně se
vrátí do přístavu, který je jí ze všeho nejpovědomější. Babička
Stěhovalová byla prostě časově nezaostřená. To znamená, že když jste s ní
mluvili v srpnu, pravděpodobně vám naslouchala v dubnu. Nejlepší způsob,
jak se s ní dorozumět, bylo říci jí něco teď, a doufat, že na to
zareaguje, až její mysl příště popluje kolem.
-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách


Sen-buddhisté jsou nejbohatší náboženskou sektou ve vesmíru.
Základní pilíř jejich náboženství spočívá v přesvědčení, že hromadění
bohatství je velké zlo a nesmírně zatěžuje lidskou duši. Sen-buddhisté
se proto bez ohledu na osobní risk a oběti snaží získat co největší
bohatství, aby tak snížili nebezpečí ohrožující ostatní lidi.
-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách


Zůstaly v domě samy dvě. Bábi Zlopočasná se rozhlédla po malém
pokoji podobném jeskyni. Prkna podlahy už byla na poloviční cestě do říše
kompostů. Závoje pavučin na stropě se černaly sazemi z krbu.
Možná že by se v takovém domě dalo začít s velkým úklidem, kdyby
člověk vzal do ruky krumpáč a lopatu, ale mnohem lepší by byla krabička
sirek.
-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách


Genova byla opravdu bohatá. Kdysi kontrolovala ústí řeky a
vybírala poplatky způsobem, o kterém se nedá říci, že by to bylo pirátství,
protože je vybírali zástupci městské vlády. To znamená, že se jednalo
o prozíravé ekonomické opatření, a tudíž bylo všechno v nejlepším pořádku.
-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách


Lidi jako Stařenku Oggovou najdete všude. Je to, jako kdyby
existoval jakýsi zvláštní tajemný tvůrce, který zasvětil život výrobě
starších žen, které se rády smějí a nikdy neodmítnou nějaký ten půllitr,
zvláště když v něm šplouchá nápoj, jaký se obvykle podává ve velmi
malých skleničkách.
-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách


Silver seděl na Stařenčině rameni tak elegantně, jako kdyby právě
zhltnul papouška.
-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách


Tanec je vlastně z větší části instinktivní záležitost, rozhodně
od okamžiku, kdy překonáte ono stadium, během kterého neustále klopíte
oči, abyste zjistili, co vám tam dole dělají nohy. Kromě toho jsou
čarodějky ve čtení souznějících instinktů velmi dobré. Na začátku sice
došlo ke krátkému zápasu, když se plukovník Bábi Zlopočasnou pokoušel
vést, ale velmi rychle se vzdal, částečně tváří v tvář Bábině neústupné
neochotě se podřídit, ale hlavně kvůli jejím botám.
-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách


Stařenčiny nohy se pohybovaly v rychlém tanečním kroku zcela
nezávislém na rytmu hudby, takže v praxi to vypadalo tak, že zatímco její
tělo postupovalo kupředu rychlostí waltzu, nohy jí stepovaly v rytmu,
který se blížil odzemku. Celkový výsledek donutil jejího partnera tančit
několik kroků od ní a mnoho párů v okolí přestalo tančit vůbec, aby
s užaslými a fascinovanými výrazy pozorovalo tuto pozoruhodnou dvojici.
Někteří začínali věřit, že narůstající ráz Stařenčiných vibrací by ji mohl
zakrátko vymrštit vzhůru ke svícnům visícím od stropu.
-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách


Bábi Zlopočasná by nepoznala vzorec z kvantové statistiky, ani
kdyby ho přistihla, jak jí ohlodává její vlastní večeři. Kdybyste před
ní použili slova paradigmata vztahu vesmír-čas, pravděpodobně by vám
odpověděla: "Cože?" Ale to neznamenalo, že je v tomto směru ignorant.
Bylo to prostě tím, že v této oblasti neměla se slovy uzavřenou smlouvu
o výměně informací.
-- T. Pratchett: Čarodějky na cestách


A právě lásku k železu ony kameny obsahovaly. Lásku tak silnou, že
k sobě přitahovala všechny kovové předměty. Oni tři trpaslíci, kteří našli
první z kamenů, se od nich dokázali odtrhnout teprve potom, co si svlékli
své kroužkové kalhoty.
-- T. Pratchett: Dámy a pánové


První čarodějnice letí v pyšně vzpřímeném sedu, pohrdá odporem
vzduchu a zdá se, že nad ním skutečně vítězí. Její rysy by se daly
všeobecně popsat jako velmi zajímavé, možná dokonce hezké, ale tvrdit
o ní, že je krásná - to by si nikdo nedovolil. Rozhodně nikdo, kdo by
nechtěl, aby mu vzápětí narostl nos délky a tvaru salátové okurky.
-- T. Pratchett: Dámy a pánové


Verence tady zatím osm měsíců vládl. Je pravda, že Lancre bylo
království tak malé, že když si člověk navečer lehl a chtěl si natáhnout
nohy, potřeboval k tomu cestovní pas, ale Verence byl skutečný král a
svobodný a takoví králové přitahují mladé ženy, které hledají pracovní
příležitost v oddělení královen.
-- T. Pratchett: Dámy a pánové


V Království Lancre není mnoho míst, na kterých byste mohli
upustit míč a on se od vás okamžitě nezačal kutálet dolů. Většinu
království tvoří blata a strmá, hustě zalesněná horská úbočí, která
se s výškou rychle mění v příkré a nepřístupné hory, kam nechodí ani
trollové. V oněch místech jsou rokliny tak hluboké, že se tam musí
sluneční světlo přivádět potrubím.
-- T. Pratchett: Dámy a pánové


Na Stařenku Oggovou měla její slova stejný účinek, jaký by
měla na jaderného fyzika zpráva, že hned za rohem někdo o sebe tluče
dvěma podkritickými množství uranu, protože se chce zahřát.
-- T. Pratchett: Dámy a pánové


O osm set kilometrů dál laskaly ranní paprsky prastaré kameny
Neviditelné univerzity, nejproslulejší magické školy Zeměplochy.
Toho si ovšem z mágů všímal jen málokdo. Pro většinu mágů
Neviditelné univerzity byl prvním denním jídlem oběd. Ve většině případů
si na snídaně nepotrpěli. Jediní dva, kteří věděli, jak vypadá slunce
zepředu, byli arcikancléř a knihovník.
-- T. Pratchett: Dámy a pánové


V Diamandině hlase se objevil slaboučký náznak nejistoty. Byl tak
slaboučký, že v Richterově stupnici pochybnosti by ho nejspíš popsali jako
malý plastikový šálek padající ve vzdálenosti deseti kilometrů z nízké
poličky na vysoký koberec, ale byl tam.
-- T. Pratchett: Dámy a pánové


Stařenka Oggová se podívala pod postel, aby zjistila, zda se tam
náhodou neskrývá nějaký muž. Nebyl tam, ale člověk nikdy neví, kdy přijde
ke štěstí.
-- T. Pratchett: Dámy a pánové


Stařenka Oggová měla vedle postele sklenici cucavých bonbonů
a velkou láhev plnou čiré tekutiny, kterou čas od času vyráběla na svém
složitém destilačním přístroji vzadu za dřevníkem. Nedalo by se o tom
přesně říci, že je to whisky, a tím méně přesně se to dalo nazvat ginem,
ale zato to mělo přesně 90 stupňů a poskytovalo to nepřekonatelný pocit
klidu ve tři hodiny ráno, když se člověk probudil a zapomněl, kdo je. Po
sklenici oné čiré tekutiny jste sice pořád ještě nevěděli, kdo jste, ale
už na tom nezáleželo, protože jste byli stejně někdo jiný.
-- T. Pratchett: Dámy a pánové


Všechno, co Casanovlezovi trpasličí bratři dělali jen zřídka, a to
ještě když už byla příroda opravdu neodbytná, on dělal neustále, jednou
v uzavřených nosítkách, jindy někde na mezi, a jednou dokonce hlavou dolů,
pověšený na stromě - ale, a to je velmi důležité, vždy pečlivě a
s pozorností k podrobnostem pro trpaslíky tak typickou. Trpaslíci byli
ochotni strávit celé měsíce prací na drahém šperku a ze stejných důvodů
byl Casanovlez velmi oblíbeným hostem mnoha dvorů a paláců a z jakýchsi
tajemných důvodů dostával nejvíce pozvání v době, kdy byli místní páni na
cestách. Jako většina trpaslíků měl i on ten dar, že mu neodolal žádný
zámek, což je při některých okamžicích sur la boudoir dovednost nejen
vítaná, ale pro zdar věci doslova nepostradatelná.
-- T. Pratchett: Dámy a pánové


Pak tady byl cikánský houslista. Zprvu byla Stařenka poněkud
rozladěná a stěžovala si na to, že jí někdo hraje do ucha, zatímco se ona
pokouší soustředit na své jídlo, ale pak mezi dvěma chody vytrhla
neodbytnému primášovi housle z rukou, smyčec zastrčila do vázy s kaméliemi
a přeladila housle tak, že jejich zvuk vzdáleně připomínal bendžo. Pak
zahrála Casanovlezovi tři různé verze písně, kterou, aby jemu, cizinci,
vyšla vstříc, nazvala Il porcupino Nil Sodomy Est.
-- T. Pratchett: Dámy a pánové


Jeník se potil, navzdory tomu, že byl jen ve spodcích a vestě.
Nikdy si neměl sundávat svou zbroj, ale ono je těžké říkat ne, když na vás
ze dvou metrů míří elf lukem. Jeník totiž věděl to, co mnoho ostatních
lidí, pravděpodobně naštěstí, neví - totiž, že kroužková zbroj vás před
šípem chrání poměrně špatně. Zvláště špatně, když vám šíp míří mezi oči.
-- T. Pratchett: Dámy a pánové


Na Lancre padla noc a byla to jedna z těch starých nocí. To
nebyla ta obvyklá nepřítomnost dne, během níž hlídkovaly hvězdy a měsíc,
ale součást něčeho, co existovalo dávno předtím, než vzniklo první světlo,
o jehož nepřítomnosti by se dalo mluvit. Vystupovalo to zpod kořenů
stromů, z nitra balvanů a plazilo se to krajem.
-- T. Pratchett: Dámy a pánové


Nejmenší jednotka času v celém mnohovesmíru je takzvaná newyorská
vteřina, což je časový úsek, který uplyne od okamžiku, kdy se na
křižovatce před vámi rozsvítí zelená, do okamžiku, kdy na vás zahouká
taxi za vámi.
-- T. Pratchett: Dámy a pánové


Do Magrátina života pronikalo víc a víc pochyb. Ty základní
zahrnovaly především kuše. Kuše je velmi užitečná a účinná zbraň,
vymyšlená tak, aby byla rychlá, praktická a co možná spolehlivě zabíjela
i v rukou nezkušených, prostě něco jako rychlejší verze známého
teleshoppingu. Bohužel kuše navrhl pravděpodobně někdo, kdo měl dost
času se po každém výstřelu stáhnout do bezpečného úkrytu a znovu nabít.
Bez téhle možnosti se kuše mění v pouhou směs dřeva a kovu, na níž je
nataženo pár vyschlých střívek.
-- T. Pratchett: Dámy a pánové


Pak tady byl meč. Přes Jeníkovy pochyby Magráta teoreticky věděla,
co se dělá s mečem. Vy se ho pokoušíte zabodnout rychlým pohybem do svého
nepřítele a ten se vám v tom snaží zabránit. Nebyla si tak docela jistá,
co se děje potom, ale doufala, že má člověk povoleno víc pokusů.
-- T. Pratchett: Dámy a pánové


Na ulicích nebylo mnoho lidí. Bylo příliš horko, dokonce i na
ankh-morporské léto. Z každé plochy sálalo vedro. Řeka se povalovala ve
svém řečišti stejně rozmrzele jako student po flámu, kterého se někdo
snaží vytáhnout z postele už v jedenáct dopoledne.
-- T. Pratchett: Muži ve zbrani


Karotka nebyl hloupý. Byl přímý, poctivý, pravdomluvný, neustále
dobrosrdečný, čestný v každém svém konání. V Ankh-Morporku se ovšem tohle
všechno sečetlo do výsledného slova "hloupý" a zaručovalo mu to stejnou
šanci na přežití, jakou měla medúza v rozpálených kamnech. Jenže tady
bylo také několik jiných věcí. Jednou z nich byly pěsti uštědřující rány,
které se naučili respektovat i trollové. Pak tady bylo to, že Karotka byl
člověk, který ve všech svých spolubližních vzbuzoval zcela přirozenou,
skutečnou a téměř nadpřirozenou oblibu. Vycházel s lidmi skvěle i ve
chvíli, kdy je zatýkal.
-- T. Pratchett: Muži ve zbrani


Seržant Tračník z Noční hlídky byl mnoho let ženatý, a šťastně,
protože si s ženou dokázali zařídit život tak, že setkávali jen
příležitostně, většinou na prahu, když jeden šel dovnitř a druhý ven. Ale
ona mu nechávala v troubě slušné jídlo a muselo v tom být i trochu něco
navíc, to bylo jasné. Měli totiž i vnoučata a z toho vyplývalo, že se
ocitli v situacích, kdy se jeden druhému vyhnout nedokázali. Mladý Karotka
musel děvčata a mladé ženy odhánět holí. A desátník Nóblhóch... no, ten si
tyhle věci pravděpodobně řešil po svém. Říkalo se o něm, že má tělo
pětadvacetiletého mladíka, i když nikdo nevěděl, kde ho má ukryté.
-- T. Pratchett: Muži ve zbrani


Několik vrahů se tázavě podívalo na dr. Kruxminora a jejich ruce
sjely k různým částem oděvu. Zavrtěl hlavou. Možná, že jeho opatrnost měla
něco společného s tím, jakým způsobem položil Karotka ruku na jílec svého
meče, ale mohlo to být i tím, že i vrazi mají, koneckonců, jistý morální
kód. Bylo nečestné zabít někoho, za koho jste nedostali zaplaceno.
-- T. Pratchett: Muži ve zbrani


Je pravda, že obyčejní lidé neslyšeli Gaspodu mluvit, protože
normální psi přece nemluví. To ví každý. To je na úrovni inteligentního
organického života notoricky známo, stejně jako je známo mnoho dalších
podobných faktů, které vás v konečném důsledku dokážou přesvědčit, že jste
svými smysly mylně informováni. Děje se to proto, že kdyby si lidé
skutečně všímali zcela přesně všeho, co se děje kolem, nikdo by se nikdy
nedostal k práci. Kromě toho skutečně většina psů nemluví. Jeden, který to
dokáže, to je prostě jen obyčejná statistická chyba a jako takovou je
třeba ji ignorovat.
-- T. Pratchett: Muži ve zbrani


Když Smrť tenhle dům tvořil, pořádně se rozjařil. Čas a prostor
byly věci, se kterými bylo třeba manipulovat, ne se jim podřídit. Vnitřní
rozměry byly až příliš velkorysé. Zapomenul udělat "venku" větší než
"uvnitř". A se zahradou to bylo podobně. Když se o ty věci pak začal
trochu zajímat, uvědomil si, jakou roli podle lidí hrají v koncepci
zahrady, například u růží, barvy. Ale on je udělal černé. Měl rád černou.
Šla ke všemu. A dříve nebo později šel každý k ní.
-- T. Pratchett: Těžké melodično


Začali zkoušet ještě téže noci ve Zlotově až úzkostlivě uklizeném
pokoji. Pokoj byl pravděpodobně také nově vybílen a podlaha umytá.
Maličká místnost doslova svítila čistotou. V trpasličím domově jste nikdy
nenarazili na švába, krysu nebo podobnou havěť. Rozhodně ne, dokud její
obyvatel stále ještě dokázal zapálit oheň a udržet nad ním pánev.
-- T. Pratchett: Těžké melodično


Kolík A. S. P. vstával s prvním kuropěním pro případ, že by se mu
naskytla šance prodat pár žížal nějakému tomu rannímu ptáčeti.
Seděl u stolu v rohu jedné z dílen trolla Křídy. Byl zásadně proti
myšlence stálé kanceláře. Stálá kancelář měla svá pro i proti.
Pro ni mluvilo to, že by pak Kolíka každý snadno našel.
Proti ní mluvilo to, že by pak Kolíka každý snadno našel.
Úspěch Kolíkovy obchodní politiky spočíval v tom, že si dokázal najít své
obchodní partnery a zákazníky, a ne naopak.
-- T. Pratchett: Těžké melodično


Most byl dost vysoký. Stály na něm budovy, které ho lemovaly po
obou stranách, takže vlastní cesta středem mostu byla velmi stísněná.
Mosty byly jako stavební místa velmi populární, protože měly skvělý a
jednoduchý kanalizační systém a samozřejmě neomezený zdroj čerstvé vody.
-- T. Pratchett: Těžké melodično


Buddy vyhlédl přes okraj vozu, ale nestálo to za tu námahu.
Náplavové roviny stoských plání byly potravinovou zásobárnou celého
světadílu, ale rozhodně ne něčím, čím by se mohl pokochat zrak, pokud
pozorovatel nepatřil k těm, kdož upadnou do vytržení v okamžiku, kdy
kolem sebe vidí padesát tři druhy zelí a jedenaosmdesát druhů fazolí.
-- T. Pratchett: Těžké melodično


Ve špatně osvětleném hostinci sedělo několik lidí a nevrle mlčelo.
Nové hosty obsluhoval sám hostinský a tvářil se při tom, jako kdyby ho
naživu udržovala jen naděje, že pomřou v okamžiku, kdy opustí městské
pozemky. Pivo chutnalo, jako by se na této eventualitě rozhodlo
spolupracovat.
-- T. Pratchett: Těžké melodično


Kolíkovi to taky dělalo starosti. Byl by mnohem klidnější, kdyby
byl uvnitř bedýnky démonek nebo kdyby byla ošetřená magicky. Prostě něco
jednoduchého a srozumitelného. Jen velmi nerad se smiřoval s myšlenkou,
že tady vlastně koketuje s vědou.
-- T. Pratchett: Těžké melodično


Bábi Zlopočasná samozřejmě dávala ostentativně najevo svou
nezávislost a soběstačnost. Jenže háček spočívá v tom, že kolem sebe
potřebujete někoho, ke komu byste se mohli nezávisle a soběstačně chovat.
Lidé, kteří nepotřebují lidi, potřebují lidi, kterým by dali najevo, že
oni jsou lidé, kteří nepotřebují lidi.
-- T. Pratchett: Maškaráda


Čarodějky potřebovaly být zase tři. Když jste tři, začnou být věci
znovu napínavé a zajímavé. Hádky, dobrodružství a spousta věcí, nad
kterými se Bábi rozčílí. A Bábi byla vlastně šťastná, jen když se mohla
pořádně rozčílit.
-- T. Pratchett: Maškaráda


Nakonec, když už Anežka Nulíčková stála na jednom místě tak dlouho,
že jeden z ankh-morporských holubů vážně zvažoval možnost, že by se
uhnízdil na jejím obrovském a dosti smutném černém klobouku, rozhodla se
a vystoupala po schodišti.
Nahoře byl muž, který schodiště teoreticky zametal. Prakticky
totiž jen přesouval za pomoci koštěte prach, dopřával mu nového výhledu
a možnost udělat si nové přátele. Muž byl oblečen do dlouhého kabátu,
který mu byl poněkud malý, a na rozčepýřených černých vlasech měl ve
furiantském úhlu nasazenou černou rádiovku s anténkou.
-- T. Pratchett: Maškaráda


Hned za dveřmi bylo něco jako boudička, které chyběla jedna stěna.
Místo ní byla jen nízká přepážka umístěná tak, že ten, kdo za ní stál,
mohl pohodlně pozorovat dveře. Osoba, která za ní stála teď, musela být
člověk, protože mroži nenosí kabáty.
-- T. Pratchett: Maškaráda


Agnes spustila hlas tak nízko, jak si troufla, a dala se do toho.
Soustředila se na noty a propracovávala se spolehlivě vzhůru, od
úrovně mořské hladiny k nejvyšším vrcholkům hor. Nevšímala si toho, že
když začala, rozvibrovaly se všechny židle a začaly popojíždět po jevišti,
ani toho, že když skončila, někde nedaleko začaly praskat sklenice a od
stropu spadlo několik bezvědomých netopýrů.
-- T. Pratchett: Maškaráda


Lancre vždycky rodilo silné, schopné ženy. Lancreský farmář
potřeboval ženu, která se neostýchala utlouct hladového vlka vlastní
zástěrou, když za mrazů vyběhla na nějaké to dříví.
-- T. Pratchett: Maškaráda


Věštění z čajových lístků čarodějky většinou nemají moc v lásce.
Čajové lístky nejsou nijak zvlášť výjimečné ve svých schopnostech
ukazovat věci budoucí. Je to jen taková věcička, na které oči spočinou,
zatímco mysl pracuje. V praxi by stačilo cokoliv. Špína na kaluži, povrch
pudinku... na tom nezáleží. Stařenka Oggová dovedla předpovídat budoucnost
z pivní pěny. Ta jí většinou říkala, že si vychutná osvěžující nápoj,
který navíc téměř jistě nebude muset zaplatit.
-- T. Pratchett: Maškaráda


Zbývající cestující na jedné z předchozích zastávek vystoupili
a připojili se k těm, kteří cestovali na střeše. Hlavním důvodem jejich
jednání byl Silver. S neselhávajícím instinktem, jímž kočky dovedou poznat
lidi, kteří je nemají rádi, jednomu po druhém ztěžka vyskočil na klín a
předvedl pantomimickou etudu na téma "mladý massa se vrátil na starou
plantáž". Když je zdupal k naprosté odevzdanosti, uložil se jim ke spánku
na břiše. Drápy při tom ponechával napůl tasené, ne sice jako přímou
hrozbu, ale rozhodně jako nabídku volby - mohli se hýbat, nebo dýchat.
A nakonec, když si byl jist, že se bezpodmínečně vzdali, začal zatouchat.
Nikdo nevěděl, odkud pach přichází. Nebyl spojen s žádným známým
tělním otvorem. Bylo to jednoduše tak, že po tom, co Silver deset minut
podřimoval, zaplnilo se ovzduší kolem něj intenzivním pachem hnijících
koberců.
-- T. Pratchett: Maškaráda


Začali jí věc jeden přes druhého vysvětlovat a Anežka je
poslouchala. Bude stát ve sboru hned za Kristýnou. Kristýně přikáží, aby
zpívala velmi potichu. Takové věci už se dělávaly i předtím, vysvětloval
Sardelli. Dělo se to mnohem častěji, než si diváci uvědomovali - když
zpěváky bolelo v krku, ztratili hlas, opili se tak, že měli co dělat, aby
se udrželi na nohou, nebo, jak se přihodilo kdysi před léty, zemřeli během
přestávky a zbytek svých proslulých árií museli dozpívat podepřeni násadou
od smetáku a s čelistmi ovládanými kusem provázku.
-- T. Pratchett: Maškaráda


Anežka se nešťastně usmála. Stačilo, aby člověk znal Kristýnu jen
krátký čas, a zjistil, že jen stěží odolává touze nahlédnout jí do ucha,
aby se přesvědčil, jestli neuvidí světlo na druhé straně.
-- T. Pratchett: Maškaráda


Paní Rozbřesklá toho věděla o penězích dost, o starých, které
byly částečně posvěcené tím, že je lidé střádali a lpěli na nich celé
roky, i o nových, které jakoby mimochodem vydělávali všichni ti
zbohatlíci, kteří v posledních letech proudili do města. Ale v hlubinách
své napudrované hrudi byla ankh-morporskou obchodnicí a věděla, že
nejlepší sortou peněz jsou ty, které jsou v její ruce.
-- T. Pratchett: Maškaráda


Stařenka Oggová se takticky vytratila. Opera, to byl skutečně celý
nový svět. Byla zvyklá na život, v němž muži nosili pestré oblečení a ženy
chodily v černém. Podstatně to usnadňovalo rozhodnutí, co si na sebe
den co den ráno obléci. Ale v Opeře byly zvyky týkající se šatstva zcela
opačné, přesně jako ostatní všeobecné zvyklosti. Tady se ženy oblékaly
jako sněhem poprášení pávové a muži vypadali jako tučňáci.
-- T. Pratchett: Maškaráda


Bábi se omluvně zasmála. A kdyby tady byla Stařenka Oggová,
rozluštila by tenhle smích asi takhle:
Ani ten nejšílenější smích neblaze proslulé Černé Alissy, žádné tiché
chichotání zdivočelého upíra, jehož morálka byla ještě horší než jeho
pravopis, ani žádný zlomyslný chechot toho nejvynalézavějšího kata nemohly
působit děsivěji než ono tiché a spokojené zakloktání Bábi Zlopočasné,
která právě přišla na to, jak vykonat Dobro.
-- T. Pratchett: Maškaráda


Všechno někde začíná, i když s tím tvrzením mnoho fyziků
nesouhlasí.
Lidé si však vždycky mlhavě uvědomovali potíže se začátkem věcí.
Projevují například hlasitý údiv nad tím, jak se dostane při sněhové
kalamitě do práce řidič sněžného pluhu nebo kde tvůrci slovníků zjistí,
k čemu který výraz patří a jak se správně píše. Neustále pak vládne touha
najít v té pokroucené, zauzlované a potrhané časoprostorové síti nějaký
bod, na nějž by se dal položit metaforický prst a ukázat, že tady, tady je
to místo, kde to všechno začalo...
-- T. Pratchett: Otec prasátek


Lord Odkraglli byl vrah. Tedy přesněji Vrah. To velké písmeno bylo
důležité. Oddělovalo onen odporný póvl, muže, kteří se potulovali po městě
a zabíjeli lidi kvůli penězům, od gentlemana, jehož tu a tam požádal o
radu a o pomoc jiný gentleman, který si přál, aby někdo za jistou finanční
náhradu odstranil z cukrové vaty jeho života nějaké ty žiletky, jež se tam
občas objevily.
-- T. Pratchett: Otec prasátek


Členové Cechu vrahů se považovali za vzdělané a kultivované muže,
kteří milují dobrou hudbu, jídlo a literaturu. A dobře znali cenu lidského
života. V mnoha případech na penny přesně.
-- T. Pratchett: Otec prasátek


Odkraglli o tom chvilku uvažoval. Služby cechu vrahů si mohl koupit
každý. Cech si například v minulosti zaplatilo několik zombií, aby si tak
vyrovnaly účty se svými vrahy. Odkraglli si rád pohrával s myšlenkou, že
cech praktikuje absolutní demokracii. Nepotřebovali jste inteligenci,
krásu ani půvab, abyste si jej mohli najmout. Potřebovali jste jen peníze,
které, na rozdíl od všech těch ostatních věcí, byly dostupné každému. Snad
s výjimkou chudých, ale některým lidem prostě nepomůžeš.
-- T. Pratchett: Otec prasátek


Zuzana si užila celkem klidný den, i když cestou do parku Gábin
šlápl na spáru v chodníku. Naschvál.
Jedna z mnoha hrůz vyvolaných bezstarostným přístupem předchozí
guvernantky k dětem byli medvědi, kteří čekají hned za rohem ulice, aby
vás mohli sežrat, když šlápnete na spáru v chodníku.
Zuzana si zvykla nosit pod svým nenápadným kabátem pohrabáč.
Většinou stačil jeden nářez. Teď upírala oči na nervózního medvěda, který
si jí všiml na poslední chvíli a pokoušel se nonšalantně zmizet.
-- T. Pratchett: Otec prasátek


Tylda věřila, že pod postýlkou žije strašlivá obluda s mnoha
drápy. O téhle obludě se Zuzana dozvěděla hned první večer, potom, co se
holčička s křikem probudila, protože se bála bubáka ve skříni.
Zuzana si povzdechla a šla se podívat. Byla tak rozzuřená, že
milého bubáka vytáhla ven, několikrát ho uhodila přes hlavu pohrabáčem,
pak mu vykloubila rameno, aby si to lépe pamatoval, a vykopla ho zadními
dveřmi ven.
-- T. Pratchett: Otec prasátek


Přístup Zatraceného Hlupce Johnsona k hudbě byl stejný jako
jeho přístup k jakémukoliv jinému vědeckému či kulturnímu poli, která
jím byla ovlivněna jako brambory silnými pozdními mrazy. Udělej to co
nejhlasitější, říkal. Co největší. Všeobjímající. A proto byly obrovské
varhany Neviditelné univerzity jediné varhany na světě, na něž se dala
zahrát celá symfonie napsaná pro bouři a čvachtání rozšlápnutých žab.
-- T. Pratchett: Otec prasátek


Jak ví každý, kdo se zabývá historií, odměny se nedostává
cestovateli či průzkumníkovi, jehož noha jako první stane na panenské
zemi, ale tomu, kdo pak tutéž nohu dostane co nejrychleji domů. Jestliže
je ona noha stále ještě spojena s jeho tělem, je to prémie navíc.
-- T. Pratchett: Hrrr na ně!


Ankh-morporské korouhvičky se točily a skřípěly ve větru.
Je třeba poznamenat, že málokterá z nich reprezentovala některého
ze zástupců Avis domestica. Byli mezi nimi rozliční draci, ryby a podivná
zvířata. Na střeše budovy Cechu vrahů se právě přetočila do nového směru
černá plechová silueta jednoho z nich, s pláštěm a dýkou pohotově. Na
budově Cechu žebráků se napřahovala k nebesům hubená žebrácká ruka a
skřípavě prosila vítr o měďák. Nad sídlem řeznického cechu se otáčelo
rypákem proti větru prase a na střeše Cechu zlodějů se pomalu otáčel
skutečný, i když už poněkud rozložený, neregistrovaný zloděj a ukazoval,
jak vysoko to může člověk dotáhnout, když se opravdu snaží, v tomto
případě, když se snaží krást bez platné licence.
-- T. Pratchett: Hrrr na ně!


Kuňkins se pokoušel dívat jinam, ale Elániův pohled jeho oči
vždycky přitáhl zpět. Podle občasného zachvění spodního rtu se dalo
předpokládat, že se chystá k protiútoku, ale byl dost bystrý na to, aby si
uvědomil, že Elániův úsměv je stejně veselý jako ten, který se v mořských
vodách rychle přibližuje k tonoucímu. A na hřbetě má zahnutou ploutev.
-- T. Pratchett: Hrrr na ně!


Předseda Cechu právníků si odkašlal. Zaznělo to jako smrtelný
chropot a technicky vzato to ani nic jiného nebylo, protože ten muž byl
už několik set let zombií. Historické zápisy však poukazovaly pouze
na jedinou změnu, kterou bylo možno zaznamenat v životě pana Kosopáda,
a sice tu, že po smrti začal pracovat i o poledních přestávkách.
-- T. Pratchett: Hrrr na ně!


Seržant Tračník měl široké vzdělání. Měl v hlavě uloženo
všechno, co se naučil ve škole "Náš táta vždycky říkal", v institutu
"Podle selského rozumu" a teď byl studentem rozšířeného postgraduálního
kursu "Jeden chlápek v hospodě tvrdil."
-- T. Pratchett: Hrrr na ně!


Na Ankh-Morpork se snesl déšť. Naplnil okapy, zaplnil město a pak
ho odvál vítr. Chutnal slaně.
Chrliče se vyplížily z temných koutů, kde se ukrývaly přes den, a
uhřadovaly se na římsách a věžích. Roztáhly uši a křídla, aby zachytily
a prosály z vody všechno, co bylo k jídlu. Bylo úžasné, co všechno
v Ankh-Morporku pršelo. Déšť žab a drobných ryb byl celkem běžný, i když
déšť, při němž padaly kovové kostry postelí, vzbudil jisté komentáře.
-- T. Pratchett: Hrrr na ně!


Elániův psací stůl se stal proslulým. Kdysi na něm byly srovnány
štůsky papírů, ale ty se, jak už to mají papíry ve zvyku, sesuly, když
dosáhly určité výše, a pokryly celý stůl silnou souvislou vrstvou, která
se postupně měnila v cosi, co se podobalo rašelině. Někteří lidé říkali,
že někde pod onou vrstvou by se daly najít talíře se zbytky jídel. Nikdo
nestál o to si to ověřovat. Jiní lidé totiž tvrdili, že se ve vrstvě něco
hýbá.
-- T. Pratchett: Hrrr na ně!


Elánius se vztekle zadíval na Dezorganizátora. Věděl, že jednoho
krásného dne se bude prostě muset přinutit ten manuál přečíst. Buď to,
anebo jej hodit ze skály.
Jedním ze základních, i když nepsaných zákonů štěstí je: Vždycky
se měj na pozoru před jakýmkoliv užitečným zařízením, které váží míň než
jeho manuál.
-- T. Pratchett: Hrrr na ně!


Rzezacz se znovu zamyslel. Měl výraz sekačky na trávu, která právě
zjistila, že si tráva založila odbory.
-- T. Pratchett: Hrrr na ně!


Jako výrok to Elániovi vždycky připadalo trochu za vlasy
přitažené. To nebyla věc, která by vás zničehonic napadla. Vypadalo to
spíš, jako když si to generál připravil předem. Pravděpodobně strávil
celé dlouhé večery ve svém stanu a hledal v naučném slovníku krátká slova
začínající na v a zkoušel, jak by zněla... Veni, vermini, vomui. Přišel
jsem, nechali mě na holičkách, pozvracel jsem se? Visi, veneri, vodpali.
Navštívil jsem, chytil ošklivou chorobu, utekl jsem. Musela to pro něj být
velká úleva, když narazil na tři použitelná slova. Zřejmě si je nejdříve
vymyslel a teprve pak se vypravil něco dobýt.
-- T. Pratchett: Hrrr na ně!


Tračník si ostatně vždycky myslel, že hrdinové mají nějaký
zvláštní hodinový stroj, který jim umožňuje zemřít bez zaváhání pro Boha,
vlast nebo jablečný koláč či jakoukoliv jinou delikatesu, kterou jejich
matka vyrábí. Nikdy ho nenapadlo, že to může být také proto, že na ně
někdo řve.
-- T. Pratchett: Hrrr na ně!


Anatomie byla v Cechu alchymistů dost důležitým předmětem,
což vyplývalo z pradávné teorie, že lidské tělo je jakýsi mikrokosmos
představující vesmír. Bohužel bylo velmi těžké určit, když jste tento
mikrokosmos otevřeli, která část vesmíru je ta malá, purpurová a dělá,
když do ní strčíte, pump-pump. Každopádně když jste vytrvali a celou
problematikou se dál zabývali, tak jste nějakou tu znalost praktické
anatomie nasbírali, i když jste museli tu a tam nějaký ten kousek
seškrabat ze zdi.
-- T. Pratchett: Nohy z jílu


To byla skutečně pravda, koňští doktoři musí vykázat nějaké
výsledky. Když lidský doktor po tom, co pacientovi několikrát pustil
žilou a přikládal mu baňky a pijavice, zjistil, že pacient z čistého
zoufalství zemřel, pořád ještě mohl říci "ale božíčku, to byla vůle boží
a dostanu třicet tolarů, prosím" a odejít v klidu a pokoji jako svobodný
muž. To proto, že lidská bytost nemá, technicky vzato, žádnou cenu. Zato
dobrý závodní kůň může stát až dvacet tisíc tolarů.
-- T. Pratchett: Nohy z jílu


Ozvalo se zaklepání na dveře. Jistě není možné, aby zaklepání na
dveře bylo kradmé, ale tohle zaklepání takové opravdu bylo. Mělo jistý
harmonický zvuk. Tenhle klepnutý akord říkal zadnímu mozku: Osoba, která
klepe, pokud jí nikdo neotevře, stejně vklouzne dovnitř, kde čórne cigára,
která budou po ruce, přečte si každý papír, na nějž jí padnou oči, otevře
několik zásuvek a upije z každé láhve alkoholu, kterou náhodou najde, ale
nespáchá žádný větší prohřešek proti zákonu, protože ta osoba není
zločinec ve smyslu morálním, ale - stejně, jako je lasička zlá - je to
součástí jejího života od narození. Bylo to zaklepání, které jednoduše
mluvilo samo za sebe.
-- T. Pratchett: Nohy z jílu


Když Noby odešel, natáhl se Elánius ke stolu a vzal do ruky
vybledlý výtisk Krkatilových Šlechtických rodů neboli, jak tomu on v duchu
říkal, Průvodce k zločineckým třídám. Nenašli byste v ní ty, kdož bydleli
ve slumech, ale našli byste tam ty, komu ty slumy patřily. A zatímco žít
ve slumu bylo považováno za důkaz toho, že jste zločinec, z jakéhosi
nepochopitelného důvodu byli ti, kteří ve slumech vlastnili celé ulice,
zváni na největší společenské události města.
-- T. Pratchett: Nohy z jílu


Bylo poměrně snadné představit si Nobyho ve šlechtickém stavu.
Protože to, v čem Noby chyboval, bylo jeho příliš malé a přízemní myšlení.
On se tiše vtíral do obyčejných míst a zcizoval tam drobnosti, které za
mnoho nestály. Kdyby se takhle vtíral na světadíly, kradl celá města a
během tohoto procesu vyvraždil většinu jejich obyvatel, byl by jistě
pilířem společnosti.
-- T. Pratchett: Nohy z jílu


Každý v tomhle městě se staral jen sám o sebe. K tomu byly cechy.
Lidé se spolčovali proti jiným lidem. Cech vás vedl od kolébky až k rakvi,
v případě Cechu vrahů často i k mnoha cizím rakvím. Oni dokonce chránili
právo, alespoň jistým zvláštním způsobem. Krádež bez licence se trestala
smrtí už při prvním pokusu. V Ankh-Morporku panoval názor, že co se týče
zločinu a trestu, měl by trest za zločin první vyloučit spáchání zločinu
druhého.
-- T. Pratchett: Nohy z jílu


Tračník se jen velmi těžko vyrovnával s představou, že se bude
pokračovat ve vyšetřování, přestože se někdo přiznal. To uráželo jeho
výcvik i zkušenosti. Máte přiznání a tím to končí. Nebudete přece tak
nespolečenští, abyste takovým lidem nevěřili. Lidem nevěříte jen tehdy,
když tvrdí, že jsou nevinní. Důvěryhodní jsou jenom ti vinní. Cokoliv
jiného útočí na samu podstatu policejní práce.
-- T. Pratchett: Nohy z jílu


Dveřník byl něco jako historik-samouk a věděl, že ve své dlouhé
historii byl dokonce i trůn mnohokrát obsazen tvory, kteří byli hrbatí,
jednoocí, pokřivení a oškliví jak hřích. Na tomto základě byl Noby stejně
královského vzhledu jako kdokoliv z nich. Jestliže se o něm nedalo říct,
že je hrbatý, bylo to jen proto, že byl hrbatý zezadu, z boku i ze stran
stejně. Jsou občas chvíle, pomyslel si dveřník, kdy se vyplatí připojit
svůj vozík ke hvězdě, i kdyby tou hvězdou byl rudý trpaslík.
-- T. Pratchett: Nohy z jílu


Seržant Tračník otevřel oči. Měl pevně spoutané ruce a nohy. Když
vás lidé svážou, je to většinou špatné znamení. Samozřejmě je to zase
lepší, než kdyby vás rovnou zabili, ale taky to může znamenat, že si vás
zatím jen tak odložili stranou a zabijí si vás později.
Něco takového se dříve nestávalo, pomyslel si. Za starých časů,
když jste chytili někoho při krádeži, většinou jste mu ještě při odchodu
podrželi otevřené dveře, což vám zaručilo, že jste nepřišli ani o život,
ani o žádnou důležitější část těla.
-- T. Pratchett: Nohy z jílu


Kdyby byl seržant Tračník konstruktivní bytost jako Sam Elánius
nebo kapitán Karotka, tak by... našel nějaký hřebík nebo něco, čím by si
uvolnil pouta, že? Jenže ta pouta mu objímala zápěstí velmi pevně a
zařezávala se mu do masa, protože provaz byl tenký a mnohokrát obtočený.
Kdyby našel něco, o co by s nimi mohl třít...
Jenže, naneštěstí a proti vší logice, někdy lidé své oběti uvězní
v místnosti, kde není jediný hřebík, jediná třecí plocha, jediný střep
nebo podobný vhodný předmět, nemluvě o nářadí, které v případě potřeby
umožní hrdinům mnoha příběhů a seriálů postavit provizorní pancéřový
automobil.
-- T. Pratchett: Nohy z jílu


Pohled seržanta Tračníka na svět se skutečně měnil. Vždycky
ve chvíli, kdy se mu v hlavě chtělo usadit přesvědčení, že nastala
nejstrašnější chvíle jeho života, bylo rychle nahrazeno něčím ještě
mnohem ošklivějším.
-- T. Pratchett: Nohy z jílu


Okapová roura, na které Tračník visel, narazila na stěnu protější
budovy v uličce. V dobře organizovaném světě by jistě přistál alespoň na
požárním schodišti, ale v Ankh-Morporku byly požární úniky neznámá věc a
požáry se musely spokojit s tím, že z budov unikaly střechou.
-- T. Pratchett: Nohy z jílu


Tračník ustoupil, ale zarazil se o něco za svými zády. Bylo to
prase.
Nebyl to ovšem pan Nezpůsoba. Tohle nebylo malé selátko, které šlo
na trh, ani to, které zůstalo doma u kamen. Bylo to prase, jehož vepřové
nožičky si člověk dokázal jen velmi obtížně představit, a i pak se mu
s nimi na mysl drala hustá srst, šupiny a nehty velikosti paraořechů.
Tohle prasátko bylo zhruba velikosti poníka. Tohle prasátko mělo
kly. A nebylo růžové. Bylo modročerné a pokryté ostrými štětinami, ale
mělo - buďme spravedliví - malá, rudá a krví podlitá očka.
Tohle malé prasátko se podobalo tomu malému prasátku, které
pozabíjelo lovecké psy, rozpáralo koně a sežralo lovce.
-- T. Pratchett: Nohy z jílu


Noby jako král? Oh, ano. Noby nikdy od nikoho nic nedostal
zadarmo, snad jen nějakou tu kožní chorobu nebo pětadvacet ran. Byl
to krutý svět, v němž byl vlk Nobymu vlkem. Kdyby se na světě pořádal
závod pro outsidery, byl by se stal Noby jistě vítězem, byl by poslední.
-- T. Pratchett: Nohy z jílu


Světlo na Ploše putuje velmi pomalu, má jistou váhu a také
tendenci shromažďovat se na úpatí horských masivů. Mágové průzkumníci
zkoumali možnost, že existuje ještě jeden, mnohem rychlejší typ světla,
které umožňuje onomu pomalejšímu typu, aby bylo viděno, ale právě proto,
že samo není vidět, nenašli pro ně žádné praktické využití.
-- T. Pratchett: Poslední kontinent


Jenže dokonce i obyčejné knihy jsou nebezpečné, a nejen ty typu
"Vyrobte si gelinit jako profesionál". V nějakém muzeu si sedne člověk
a napíše knihu o politické ekonomii a najednou začnou umírat tisíce lidí,
kteří tu pitomou knihu ani nečetli, jen proto, že ti, kdo ji přečetli,
nepochopili ten vtip. Vědění je nebezpečné, což je jeden z důvodů, proč
různé vlády hlídají a pečlivě cenzurují lidi, kteří dokážou myslet
efektivněji než ostatní.
-- T. Pratchett: Poslední kontinent


Král Verence se učil kralování z knih. Jeho plány pro lepší
zavlažování a zemědělství lidé z Lancre přijali s nadšeným aplausem a pak
si vše dál dělali po svém. Jeho plánů na vylepšení hygieny, respektive
jeho přesvědčování, že by se měla zavést alespoň nějaká hygiena, si také
nikdo nevšímal, protože Lancreští si pod pojmem kvalitní hygiena
představovali dobře vysypanou cestičku na hajzlík, na které nemohli
uklouznout, a co nejsilnější objednávkový kalendář na hodně měkkém papíře.
-- T. Pratchett: Carpe jugulum


Nastalo krátké hemžení, z pianové stoličky byl vytažen štos
notových záznamů a mladá dáma usedla, aby začala svou produkci. Než
spustila ruce na klávesy, podívala se na Agnes. Mezi oběma dívkami byl
výjimečný vztah, jenž by se dal nejlépe popsat jako chemická reakce toho
druhu, při níž je obvykle nutno evakuovat celou budovu.
-- T. Pratchett: Carpe jugulum


Usmál se. Byl to onen úsměv, který by Agnes nazvala nakažlivý, ale
to jsou i neštovice.
-- T. Pratchett: Carpe jugulum


Agnes se zadívala na Stařenku a její děti, jak soustředěně
naslouchají té nejhorší hudbě, jaká se v lancreském zámku ozvala od doby,
kdy dudy Jeníka Ogga někdo shodil ze schodů.
-- T. Pratchett: Carpe jugulum


Během let se stalo, že například dlouhé deště a pohyby půdy
odhalily základy dvou prastarých stodol a díky mohutným kamenům, z nichž
byly vybudovány, se kolem nich brzo vytvořila řada folklórních pověstí.
Tak například, když jste v jedné z nich nechali stát přes noc svého
neokovaného koně a na velkém balvanu uprostřed šestipenci, byla ráno
šestipence pryč a svého koně už jste taky nikdy neviděli...
-- T. Pratchett: Carpe jugulum


Bábi Zlopočasná měla vytříbený chrápací hlas. Byl skutečně
nezkrocený. Nikdo vedle něj nespával, aby ho odkazoval do patřičných mezí
mlaskáním, házením bačkorou, třesením ramenem nebo polštářem používaným
jako palice. Měl za sebou celá dlouhá léta v opuštěné ložnici, kde mohl
zdokonalovat své chrr, groinng, pfrrr, ngngng a podobně, neobtěžován
buzením, šťoucháním a příležitostnými pokusy o vraždu, které často
moderují chrapot znějící příliš sebevědomě.
-- T. Pratchett: Carpe jugulum


Seržant Tračník následoval mohutného muže za roh. Tračník měl
rád Tovšeho společnost, protože vedle něj vypadal jako subtilní člověk.
Hostinský Tovše Bašev byl muž, který by se dal zanést do atlasů a dokázal
změnit oběžnou dráhu malých planet.
-- T. Pratchett: Pátý elefant


Dali se do běhu. Při všeobecném poplachu se dá do běhu každý.
Ten člověk v nesnázích totiž můžete být klidně i vy.
-- T. Pratchett: Pátý elefant


Někdo přicházel ulicí a byl pravděpodobně příčinou, proč se
srocení lidu rozpadlo. Svobodník Modrojíl byl největší troll, se kterým
se velitel Elánius kdy setkal. Tyčil se a rozpínal. Byl tak obrovský,
že v davu ani nevynikal, protože on sám byl dav, lidé si ho většinou
nevšimli, protože jim stál v cestě jako hmota. A stejně jako mnoho velkých
a silných lidí byl od přírody jemný a stydlivý a měl sklony nechat si od
jiných lidí přikazovat, co má dělat. Kdyby ho byl osud zavedl do nějakého
gangu, pracoval by pro něj jistě jako hlavní nátlaková skupina. V Hlídce
pracoval jako štít proti demonstrantům. Zpoza něj vyhlíželi další policisté.
-- T. Pratchett: Pátý elefant


Elánius vytáhl hodinky a zadíval se na ně. Jak se zdálo, dnešek
bude jedním z těch dní..., jaké jsou v poslední době každý den.
-- T. Pratchett: Pátý elefant


Je zakódováno v prapřirozenosti vesmíru, že osoba, která vás
nechává nejen pravidelně, ale vždy minimálně deset minut čekat, bude
v den, kdy se vy o deset minut opozdíte, připravena o deset minut dříve
a dá vám ostentativně najevo, že "o tom tedy nebude mluvit".
-- T. Pratchett: Pátý elefant


Samuel Elánius dokázal uvažovat ve dvou rovinách současně. Většina
manželů to dokáže. Naučí se sledovat tok svého myšlení a současně
naslouchat řeči svých žen. A naslouchat je důležité, protože v kterémkoliv
okamžiku může dojít ke kontrole a je třeba aby manžel citoval minimálně
poslední větu ženina monologu přesně a bez chyby.
-- T. Pratchett: Pátý elefant


V některých uličkách za ulicí U Melasového dolu by občan města
klidně uvěřil, že se ocitl v cizí zemi. Na druhé straně byli přesně
takoví občané, jaké by si přáli policajti na celém světě. Nedělali
potíže. Pracovali většinou jeden pro druhého a platili daně mnohem
ochotněji a častěji, než to dělali lidé, i když je třeba říci, že mnoho
ankh-morporských občanů vydělávalo mnohem míň než malá hromádka myšího
trusu. Většinu problémů si vyřešili mezi sebou. Dá se říci, že takovým
lidem musí policie věnovat pozornost, jen když se s nimi setká ve formě
křídového obrysu na dláždění.
-- T. Pratchett: Pátý elefant


Elánius nenáviděl privilegia hodností a funkcí, ale jedno se jim
muselo přiznat; znamenala přinejmenším to, že jste je mohli nenávidět a
zavrhovat je v klidu a pohodlí.
-- T. Pratchett: Pátý elefant


Navážka svému vynálezu říkal mírotvůrce. Zkusil ho zatím jenom
jednou, na střelnici. Elánius tam byl a viděl, jak celý terč, jako když
někdo sfoukne svíčku, zmizel. Současně ovšem zmizely i terče po obou
stranách, dvoumetrový násyp zeminy za ním a ve vzduchu se vznášel obláček
peří tam, kde ještě před chvílí byli v nesprávný čas a na nesprávném místě
dva rackové.
-- T. Pratchett: Pátý elefant


Jiný výraz pro diplomata je "špión". Jediný rozdíl spočívá v tom,
že místní vláda ví, kdo jste.
-- T. Pratchett: Pátý elefant


Igor se rozhodně při téhle příležitosti vytáhl. Použil několik
obleků, které našel ve skříních vyslanectví, a uplatnil na nich stejně
průkopnický chirurgický styl, jejž používal při záchraně dřevorubců a
jiných lidí, kteří omylem zabloudil do nezdravé blízkosti pásové pily.
Trvalo mu pouhých devadesát minut, než kolem Navážky vytvořil smělou
konstrukci. Nedalo se pochybovat o tom, že je to večerní oblek. Ve dne
by to možná neprošlo tak hladce. Troll vypadal jako stěna uhelné sloje
ozdobená motýlkem.
-- T. Pratchett: Pátý elefant


Kulatina se pod Elániem slabě a ošklivě prohnula způsobem, který
většinou hlásí všem nešťastným cestujícím, že v nejbližší době se jde na
přistání.
-- T. Pratchett: Pátý elefant


Klesl na kolena. Bolelo ho celé tělo. Nebylo to jen v tom, že jeho
mozek vypisoval šeky, které tělo nedokázalo vybrat. Bylo to horší. Teď si
jeho chodidla půjčovala peníze, které nohy neměly, a zádové svalstvo už
hledalo zaběhlé drobné pod kredencem.
-- T. Pratchett: Pátý elefant


"Tady jsou věci jiné, pane," odpověděl Karotka. "Je to teprve
deset let, kdy tady nahradili boží soud soudem civilním, a to jen potom,
kdy zjistili, že civilní soudce dokáže být mnohem krutější."
-- T. Pratchett: Pátý elefant


Za sebou Elánius stále ještě slyšel Navážku navíjejícího svůj
samostříl. To byla jediná potíž s obrovskou zbraní. Jako o rychlopalné
zbrani se o ní dalo uvažovat jen v rámci geologických časových měřítek.
-- T. Pratchett: Pátý elefant


Melasová naleziště pod Ankh Morporkem už byla dávno vyčerpána
a jako připomínka po nich zůstal jen název ulice. Při srážce s Pátým
elefantem však bylo kolem hranic Überwaldu pohřbeno tisíce akrů
prehistorické cukrové třtiny a vzniklý cukr - matný krystal - byl
základem rozsáhlého těžebního, cukrářského a zubařského průmyslu.
-- T. Pratchett: Pátý elefant



Zpet