Dějepisec zámku Blandings o Galahadovi napsal:
"V rozporu s nejzákladnějšími principy spravedlnosti zanechal důkladně
promrhaný život ctihodného Galahada Threepwooda v dokonalém tělesném
stavu. Jak mohl tak vypadat a tak se chovat muž, který měl stoletá játra,
to byla pro jeho druhy trvalá záhada."
Místo, aby se stal skvrnou na štítě pyšné rodiny, vypadal jako
mladistvý abstinent, který se od jinošských let živil jogurtem, droždím,
pšeničnými klíčky a melasou z nevyzrálého portského. Gally sám připisoval
své železné zdraví stálému kouření, množství alkoholu a své celoživotní
víře, že se nesluší chodit spát dříve než ve tři hodiny ráno.
-- P. G. Wodehouse: Až naprší a uschne
Sira Gregoryho napadlo, že kdyby si ukousl kousek uzeného lososa,
snad by to poněkud posílilo jeho mozek; měl totiž pocit, jako by pod něj
někdo položil trinitrotoluenovou nálož. Ryba, tak slyšel či někde četl, je
dobrá na mozek. Nabral si na vidličku hodně a doufal v nejlepší výsledek,
ale nic se nestalo. V hlavě mu stále vířilo. Uzený losos pravděpodobně
není ten správný druh ryby.
-- P. G. Wodehouse: Až naprší a uschne
O ošklivé rýmě je třeba říci, že jestliže ji dostanete, můžete si
lehnout a stulit se mezi prostěradla a myslet na to, že kdyby nebylo této
přechodné indispozice, mohli byste být dole a hovořit s bratrem Galahadem.
Koneckonců, uvažovala lady Constance filozoficky a hnětla prsty u nohou
láhev s horkou vodou, to smrkání a kýchání je malá cena za přepych, že může
strávit večer daleko od bratra. Pouhý pohled na něho v ní vždy vyvolával
úvahy, zda člověk je vskutku posledním slovem přírody.
-- P. G. Wodehouse: Až naprší a uschne
"Poslechněte, já dost souhlasím s těmi chlapíky od poezie a
filozofie, co tvrdí, že člověk by se měl po čertech radovat, když má
kapánek trable. Se všemi těmi věcmi, víte, jako že utrpením se jeden
vylepšuje. Utrpením vážně chlap získá takový svobodomyslnější a chápavější
rozhled. To vám pomůže vcítit se do neštěstí druhých lidí, když stejné
potíže postihnou i vás.
Když jsem stál ve svém pustém hotelovém pokoji a sám jsem se
pokoušel uvázat si bílého motýlka, poprvé v životě mi napadlo, že na světě
jsou jistě celé roty chlápků, co se musejí obejít bez sluhy, který by se o
ně staral. Já se na Jeevese odjakživa díval jako na nějaký samozřejmý jev;
jenže, toť se ví, když se nad tím zamyslíte, přijdete, u sta hromů!, na
to, že musí být spousta mládenců, kteří jsou nuceni sami si žehlit šaty
a nemají nikoho, kdo by jim ráno přinesl čaj a tak podobně. To byly,
poslechněte, hrozně vážné úvahy. A říkám vám, že od té doby si dovedu
představit, jakému strádání je vystavena chudina."
-- P. G. Wodehouse: Případů se ujímá Jeeves
Zpet