Kdesi daleko v zaostalých a nezmapovaných končinách onoho cípu
Západního spirálního ramene naší Galaxie, který si rozhodně nemůže dělat
nároky na módnost, leží jedno malé, bezvýznamné žluté slunce. Kolem něj
zhruba ve vzdálenosti sto padesáti miliónů kilometrů obíhá naprosto
zanedbatelná nepatrná modrozelená planeta, na níž jsou formy života
vzešlé z opic tak úžasně primitivní, že se dosud domnívají, že digitální
hodinky jsou docela šikovný nápad. Hlavní problém této planety spočívá
- nebo spíš spočíval - v tom, že většina lidí, kteří na ní žijí, je
povětšinou nešťastná. Vyskytlo se mnoho pokusů o řešení, většinou se
však týkaly pohybu malých zelených kousků papíru, což je zvláštní,
protože ony malé zelené kousky papíru koneckonců nešťastné nebyly.
-- Douglas Adams: Stopařův průvodce po galaxii


Stále více lidí se přiklánělo k názoru, že udělali nenapravitelnou
chybu už tehdy, když slezli ze stromů. Někteří tvrdili, že chybou bylo
vůbec na stromy kdy lézt, že měli všichni pěkně zůstat v oceánech.
-- Douglas Adams: Stopařův průvodce po galaxii


Dálnice jsou zařízení, které umožňuje jistým lidem řítit se z bodu
A do B značnou rychlostí, zatímco jiní lidé se značnou rychlostí řítí
z bodu B do dobu A. Lidé, co bydlí v bodě C, který leží přesně uprostřed,
se občas musí divit, co je na bodě A tak úžasného, že se taková spousta
lidí z bodu B se jen třese na to, aby se tam dostali, a co je tak
zajímavého na bodě B, že taková spousta z bodu A stojí o to se tam dostat.
A často si přejí, aby se lidi už jednou ksakru rozhodli, kde vlastně
chtějí být.
Pan Prosser chtěl být v bodě D. Bod D neměl žádné zvláštní
umístění, byl to prostě kterýkoliv příhodný bod hodně daleko od bodů A, B
a C. V bodě D by měl pěknou chaloupku se zkříženými sekerami nade dveřmi a
trávil by příjemné chvíle v bodě E, což by byla vzhledem k bodu D
nejbližší hospoda. Jeho žena by samozřejmě chtěla popínavé růže, ale on
dával přednost sekerám. Sám nevěděl proč, ale sekery se mu prostě líbily.
-- Douglas Adams: Stopařův průvodce po galaxii


Podíváte-li se do Galaktické encyklopedie na heslo Alkohol,
dozvíte se, že je to bezbarvá prchavá tekutina, která vzniká kvašením
cukrů. Encycklopaedia Galactica zaznamenává i euforizující účinky alkoholu
na jisté formy života na bázi uhlíku.
Stopařův průvodce po Galaxii se o alkoholu také zmiňuje. Říká, že
nejlepší existující drink je Pangalaktický megacloumák.
Vypít Pangalaktický megacloumák je podle Stopařova průvodce asi jako
nechat si vyrazit mozek z hlavy plátkem citrónu obaleným kolem masivní
zlaté cihly.
-- Douglas Adams: Stopařův průvodce po galaxii


Nejspodnější vrstva Fordovy brašny obsahovala několik propisovaček,
poznámkový blok a velký ručník z obchodního domu Marks and Spencer.
Pokud jde o ručníky, Stopařův průvodce po galaxii o nich říká hned
několik věcí.
Ručník je skutečně kolosálně užitečná součást výbavy hvězdného
stopaře. Především má značnou praktickou cenu - můžete se například do něj
zabalit, aby vám nebyla zima, když poskakujete napříč chladnými měsíci
planety Jaglan Beta. Můžete na něm ležet na zářivých, mramorovým pískem
vystlaných plážích Santraginu V a vdechovat opojné výpary z jeho moří.
Můžete na něm spát pod hvězdami, jež tak rudě září na planetě pouští,
Kakrafúnu. Můžete ho použít jako plachtu, až poplujete na maličkém voru po
proudu drsné řeky Moth, můžete ho namočit pro boj zblízka, nebo si jím
zahalit hlavu, abyste necítili jedovaté pachy žravé obludy Blátotlačky
z Traalu a nestřetli se s jejím pohledem (je to nepředstavitelně tupé
zvíře, myslí si, že když ji nevidíte, nevidí ani ona vás - blbá jak tágo,
zato značně žravá). Když jste v úzkých, můžete jím signalizovat o pomoc.
No, a samozřejmě se jím také můžete utřít, pokud vám po tom všem ještě
připadá dost čistý.
-- Douglas Adams: Stopařův průvodce po galaxii



Zpet