K osmdesáti procentům leteckých havárií dochází při startu nebo za
přistávání. Tato statistika ho nijak nepřekvapila, protože už mnohokrát
zůstal hodinu i déle trčet nad esseffským letištěm, zatímco kolem kroužilo
padesát letadel a padesát dalších startovalo ze země, každých devadesát
vteřin jedno, a celou tu eskamotáž řídil počítač, takže stačilo, aby
bouchla jediná pojistka, a nad letištěm by to vypadalo, jako by
konkurenční boj leteckých společností propukl v otevřenou válku, v níž
soupeřící firmy najímají vysloužilé piloty kamikadze, aby si navzájem
ničily letky.
-- David Lodge: Hostující profesoři


Absolvovat vysokou školu v Americe není příliš těžké. Student má
značnou volnost, zkoušky skládá v libovolném termínu, podvádět je snadné
a kvůli výsledným známkám se neprožívají zvláštní stresy nebo úzkostné
stavy. Student (či studentka) se tudíž může plně věnovat normálním zájmům
dospívajícího člověka - sportu, alkoholu, zábavě a opačnému pohlaví.
Skutečný tlak začíná až v postgraduálním stadiu, kdy se student tříbí a
kalí v nelítostných cvičeních a přísných prověrkách tak dlouho, dokud si
nezaslouží být pasován na PhDr. To už do věci investoval tolik času a
peněz, že pro něho nepřichází v úvahu žádná jiná kariéra než akademická,
a to výhradně úspěšná, neboť jiná je nepřijatelná. Zkrátka a dobře, je
vyškolen k profesi, která je prosáklá duchem volného podnikání neméně
než Wall Street a ve které každý vyučující vědec uzavírá se svým
zaměstnavatelem osobní smlouvu a má právo prodat své služby tomu, kdo
nabídne nejvíc.
-- David Lodge: Hostující profesoři


Philipa trápilo svědomí. V skrytu duše věděl, že mu scházet
nebudou. Nic proti svým dětem neměl, ale tušil, že půl roku se bez nich
klidně obejde, to tedy určitě. Pokud jde o Hilary... po tolika letech mu
jaksi splývala s dětmi, které přivedla na svět. Pro něho byla především
zprostředkovatelkou informací, upozornění, žádostí a závazků týkajících se
Amandy, Roberta a Matthewa. Kdyby do Ameriky jela ona a děti zůstaly na
krku jemu, scházela by mu ažaž. Ale sotva se od dětí odpoutal, nemohl si
za živého boha vzpomenout na nic, k čemu by svou ženu potřeboval.
-- David Lodge: Hostující profesoři


V beletrii se, jak známo, vždycky cizoložilo víc než ve skutečném
životě. Stačilo, aby se rozhlédl po obličejích kolegů na katedře, a vše
bylo jasné: nikde sebemenší stopa po ukojené vášni. Pravda, byli tu ještě
studenti - každý ví, že ti si užijí sexu víc než dost. Jako pedagog viděl
především nevýhody: unavuje je to, odvádí od soustavné práce; studentky
přicházejí do jiného stavu a nechodí ke zkouškám nebo berou antikoncepční
pilulky a trpí sekundárními následky. Ale záviděl jim, že žijí ve světě
úchvatných možností, ve světě odhalených končetin, sexuálních příruček
v každém novinovém stánku, erotické hudby a nezakrývané nahoty na plátně i
obrazovce. Vedle toho všeho vypadalo jeho mládí jako ubohoučká křeč, která
se v ukájení zvědavosti a vášně musela omezovat na to odvážnější z odkazu
klasické literatury a na závěrečný waltz v tanečních, když pohasla světla
a člověk k sobě mohl přitisknout partnerku, obrněnou metry kluzkého taftu,
alespoň natolik, aby na svých stehnech ucítil obrysy jejích podvazků.
-- David Lodge: Hostující profesoři


Morris Zapp si svých spolupracovníků na vinici literatury příliš
nevážil. Viděl v nich nedomrlé, mdlé, nesvéprávné tvory, kteří se válejí
v relativismu jako hroch v bahně a jejichž chřípí se sotvakdy pozvedne
k ozónu racionálního myšlení. S blaženým klidem tolerují názory svých
protivníků - ba nastojte, někdy svůj názor dokonce mění.
-- David Lodge: Hostující profesoři


Jestli Morris Zapp potřeboval změnu, pak určitě ne takovou, jakou
mu může poskytnout Anglie. Brity neměl v lásce ani v úctě. Ti, které
osobně poznal - přistěhovalci a hostující profesoři -, se obyčejně chovali
jako teplí, a pak se ukázalo, že nejsou, což zpochybňovalo jeho úsudek. Na
večírcích hltali jednohubky jako hladoví vlci, nalévali se džinem, jako by
je zrovna pustili z lapáku, a v jednom kuse šveholili pisklavými hlasy o
rozdílech mezi anglickými a americkými univerzitami, přičemž dávali
najevo, že americké považují za pofidérní, leč zábavný zlatý veledůl,
z něhož hodlají vytřískat co nejrychleji co nejvíc. Jejich publikované
práce byly neslané nemastné, amatérské, nedostatečně fundované, minimálně
průkazné a hemžily se tolika omyly, chybnými citacemi, mylnými odkazy a
nesprávnými daty, že byl zázrak, když se autor dokázal pod titulkem
správně podepsat.
-- David Lodge: Hostující profesoři



Zpet