Čím více kultura nivelisuje, tím pravidla ta stávají se obecnějšími a
chceme-li i my obstáti ve společnosti kulturní, musíme pravidla ta znáti
a dle nich se říditi, ať se nám zdají směšnými, nebo malichernými čili
nic. Stanovme jiná, a ta budou zase směšnými a malichernými jiným.
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


Nebyl by tedy český salon tak nesnadný, kdybychom nebyli tak plachými
a nezvyklými na společnost.
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


Muž pozdravuje na ulici sejímaje klobouk. Mnozí vytýkají tomuto způsobu
nebezpečí pro zdraví pozdravujícího, ale není známo, že pro pozdrav by
někdo byl zemřel, a nemocnému nesmeknutí snadno odpustíme. Aspoň je způsob
tento vhodně viditelný.
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


Pozdrav určený jediné osobě musí míti ráz skromnosti, neobraceti na sebe
pozornost kolemjdoucích, ale také nebudiž úzkostlivý a odměřený. Nestačí
doteknouti se klobouku nebo salutovati, ani k odpovědi na pozdrav jinak
zdvořilý. Je to znamení nevážnosti vůči osobě pozdravované.

Ale nesmekejte hluboko, až ke kolenům, a také při pozdravu hluboko se
neukláníme, což je servilní. Jenom pozdravujeme-li celou skupinu osob,
pozdrav poněkud prodloužíme.

Všeobecně neskláníme klobouk hlouběji, než po rameno. Jsme-li nuceni
podržeti klobouk v ruce, například při oslovení osoby na ulici, držíme
klobouk asi do výše očí, nebo jen pozdvižený. Osoba oslovená nemá videti
vnitřek klobouku.
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


Nepozdravuje suše, to zaráží, ba někdy uráží. Neuklánějte se jako automat,
to je někdy komické. Také nechtějte při pozdravu projevovati svoji svižnost
a nemrskejte sebou; to je protivné.
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


Jenom v Americe neplýtvají tou měrou pozdravem smekáním jako u nás, zato
podávání ruky je tam silnější a rozšířenější. Známo, že americký president
Lincoln míval po všeobecné audienci pravici od samých upřímných
"shake hands" značně oteklou.
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


V posuzování zdvořilosti při pozdravu krátkozrakého buďte milosrdní!
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


Nesluší se, pozdravovati se na ulici navzájem hlučně, zastavovati,
objímati a líbati se dokonce a tarasiti přitom pasáž.
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


Ruku podávejme beze vší affektace. Móda pozvednouti ruce až do výše ramen
má sice účelem učiniti tento pozdrav vhodně viditelným, ale jest
svrchovaně nevkusnou. Ještě nevkusnějšími jsou výstřelky této módy, při
kterých pozvedne se i loket hodně vysoko a ruce až do výše očí. Při podání
ruky neprovozujeme tedy žádného tělocviku, jakož vůbec ve společnosti
žádného tatrmanství.
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


Dámy starší, nebo starci první nabízejí ruku dámám a dívkám. Výjimečně
může ženatý muž podati ruku dívce. Mladík však nikdy. Dívka podá ruku
mladému muži jenom tenkráte, když ho zná. Kdyby mladík neslušný sám dříve
ruku jí podal, přijme tento pozdrav, ale vyhne se dalším důvěrnostem, a je
opatrna při dalších stycích.
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


Úsměv, provázený jiskrou v oku, musí býti diskretní a nepřecházeti ve
smích. Také nesmí býti prodlužován, sice prozrazuje potměšilost, ne-li
hloupost.
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


Nesneseme, aby pán rozkládal svůj kapesník jako praporek a utírání nosu
svého vykonával jako nějaký obřad, nebo troubil přitom jako na křídlovku,
jakož vůbec neradi vidíme předměty a slyšíme zvuky, které nám připomínají
naši nedokonalost a bídu.
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


Bez výjimky nutno užití kapesníku při plití, když už k výkonu tomu
neštastnou náhodou jsme nuceni, i na ulici, a zejména jedeme-li s dámou.
Ale jako zívání a kýchání tak i kašlání a zejména plití, ve společnosti
se vystříháme.
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


Slušný byt vyžaduje již přededveřmi náležité opatření, aby návštevník
přicházeje mohl ještě naposledy očistiti podešle své obuvi. Taková
rohožka, kartáč a pod. musí ovšem čistiti se denně, aby se návštěvník
o to ještě nezamazal.
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


Druhdy oznamuje se narození způsobem žertovným na kartonu formátu
visitkového: Dovoluji si oznámiti, že jsem se narodil. Matinka a já jsme
zdrávi. Zdeněček Novotný.
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


Jděte po ulici a pozorujte chování různých lidí --- podle jejich chůze,
chování, pohledů, posunů atd. posoudíte hned, jakého asi jsou druhu a
stanou se vám sympatickými nebo zbuzují odpor. Tedy pán bezohledně vám
foukne kouř cigarety do tváře, tam zavane vám z dámy celý voňavkářský krám
a onde zas pozorujete, kterak dáma se ohlíží zvědavě za toilettě dámy
jiné, zlozvyk, který zvláště v Praze bují jako koukol mezi pšenicí.
A kdyby to byly toliko závistivé a zvědavé dámy! Ale stačí jen drobná věc
vymykající se všeobecnosti a už je, ať tak dím, celá Praha vzhůru. Kdysi
odpoledne šel po Příkopech důstojník, nemající na sobě nic nápaditějšího,
než na čepici bílou pásku z manévrů. Šel jsem za ním... Od piaristského
kostela a k Živnostenské bance ohlédlo se po něm třicet sedm osob!
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


Také dávno jsou ty tam ty doby, kde se na cestu brávalo "to nejhorší",
naopak dnes béřeme slušný cestovní oblek, ač na cesty kratší není třeba
bráti zvláštní cestovní kroj. Je směšno oblékati do Roztok kalhoty po
kolena, punčochy a cvočkované boty. A jsou takoví lidé! Čím méně se dnešní
gentleman strojí, tím více je gentlemanlike.

Cestovní oblek nesmí býti s černého sukna, nejlépe hnědé nebo šedé sakko,
k tomu šedé gamaše. Cestovní dandy nebéře šperků ani jehlici do kravaty.

Na delší cestu, nikoli pouze turistickou, zejména tušíme-li, že dostaneme
se do společnosti, neopomeneme vzíti s sebou frak. Sakko a cutaway jsou
téměř nezbytny. V hotelích větších snídá se v poledne v žaketu nebo tmavém
sakku vycházkovém, třebaže nověji i v šedém obleku cestovním, obědvá se
večer ne-li ve fraku, alespoň ve smokingu. Ranní snídaně nevyžaduje nic
zvláštního než oblek, ve kterém hned po snídani vyjdeme na ulici.

V jägrovce a v košilích flanelových cestují dnes už jenom Němci.
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


NA CESTÁCH A LETNÍM BYTĚ.
-------------------------

O mravech i nemravech na cestách pěkně je psáno v Turistově zákoníčku
Dr. Jos. V. Bohuslava na str. 44, 129 a 131 a na tyto kapitoly poukazujeme
především.
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


Užívej výrazů vybraných, vyhýbej se výrazům přiliš důvěrným, nebo
podskaláckým a nesměj se příliš hlasitě. Mluv zřetelně a zvolna, ani
příliš hlasitě, ani šeptem, ani příliš často, neboť jest uměním nejen
hovořiti, ale také hovoru jiných naslouchati.

Také nezřízených *posunků* jest vystříhati se a do svých výkřiků nesmíme
vkládati ani mnoho povržení, ani hořkosti, ani brutálnosti, ani příliš
nadšení, jedním slovem: neprozrazovati vášeň, chovati se mírně i ve
slovech i v posuňcích.
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


Nesluší se při návštěvě nápadně hledati kapesník a otírati si nos příliš
hlučně. Nemožno-li zdržeti se kašle, tlumíme jej kapesníkem, rovněž
kýchnutí. Viz ostatně odstavec zývání a kýchání.
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


Mnozí lidé bázliví přímo děsí se okamžiku odchodu. Jsou jako přikování ve
svých místech a cítíce svoji nerozhodnost, čekají na chvíli, až ostatní
společnost počne odcházeti, aby se vmísili v obecní ruch a zůstali
nepozorováni. Všecky strachy však jsou zbytečné. Vstaňte klidně,
popojděte, poroučejte se hostitelce, rozlučte se nějakým všeobecným
pozdravem s ostatní společností, a u dveří ukloňte se znovu hostitelce,
ač-li vás ke až dveřím provází, a netvařte se smutně, naopak, usmívejte se
na osoby, jímž prokazujete poslední zdvořilost a odejděte.
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"



MLADÝ MUŽ
---------

Byl by na trpkém omylu, kdo by se domníval, že ten muž a mladík s dostatek
vyhovuje požadavkům společenským, jenž všímaje si bedlivě panující módy
přesně dbá předpisů jejich a šatí se jinak ráno, jinak v poledne a jinak
večer, jak káže dobrý mrav, znaje při tom i podrobně zákony slušného
chování tuto uváděné.

Ale muž v pravdě ušlechtilý není otrokem módy. Ten, kdo strojí se jen
podle "last fashion", činí dojem mannequina, kterého si vydržuje krejčí
pro reklamu, a ten, kdo tančí všecky možné tance sebe bezvadněji,
provozuje dokonale sporty, pořádá plesy a bazary, na cesty béře bezvadné
zavazadla, dovede poklonkovati a zdvořilostní kodex zná z paměti, není
ještě gentlemanem.
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


Zdvořilost vznikla z lásky člověka k bližnímu a z obavy, abychom nikoho
neurazili a nikde nenarazili. Je to ctnost národů civilisovaných.
Zdvořilost má příjemné stránky pro toho, kdo ji přijímá, i pro toho, kdo
ji koná, činíc jej milejším a sympatičtějším i tenkráte, kdyby nevynikal
dary fysickými.
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


Tak na př. děvče nikdy nemá píti víno čisté, jen vodou zředěné, likérů
nepije vůbec. Staré Římanky nikdy nepily víno veřejně, dívka a žena nového
věku nepije ho ani veřejně ani doma.
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


Tchána a tchýni jest nám uctívati jako vlastní rodiče. Se strany druhé
tchánové nepletou se do nové domácnosti zetě nebo snachy nejsouce
o intervenci žádáni, a tchýně měj na paměti, že sňatkem svěřila svoji
dceru ve všem jejímu choti, byť do té doby člověku více nebo méně cizímu.
--
Těchto málo, dávno známých pravidel zajistí klid v domácnosti -- a přece
jak málo se jich v životě dbá!
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


DOSLOV.

Vynikající úlohy v životě společenském hraje dnes denní tisk a možno říci,
že noviny jsou jedním z důležitých měřítek společenské vyspělosti toho
kterého národa. Srovnáme-li vývoj našeho nynějšího denního tisku s jeho
počátky před padesáti, šedesáti léty, musíme s uspokojením konstatovati
jeho pokrok a jeho snahy i po vyšší společenské úrovní. S tímto vyspělým
denním tiskem i každý společensky zakonník musí zatracovati nešetrný, ba
urážlivý -- buďtež mi odpuštěny tyto silné výrazy -- způsob psaní, výpady
osobní, kde běží o věc, zatahování záležitostí soukromých do polemik
veřejných a neustálé, malicherné a slovní hádky toho neb onoho žurnálu
tam, kde jde o pospolitou potřebu národní energie. Časopisy, které žijí
jenom z klepů a skandálů nehledajíce nic než sensaci, nejsou činitelem
společenským.
....
Jak dobrá a taktuplná žurnalistika a kritika může mnoho prospěti, tak
zase žurnalistika i kritika nestojící na výši nejen umělecké, ale i
společenské, mnoho může uškoditi jak literatuře, tak umění, politice ....
a celému národu.
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


Obecným pravidlem budiž, že není nutno předkládati příliš vzácné věci,
ale předkládané servírovati tak, aby každý vzal s chutí i dvakráte, jakož
vůbec způsob servírování a úprava jídel jsou z hlavním podmínek dobré
hostiny. A pak je menu vždy více nebo méně obrazem saisony a proto je
dobře míti k disposici několik jídelních lístků pro každý roční čas.
Nicméně hlavní jídla hostiny jsou vždycky tatáž, jako na př. ryba, jejíž
omáčka obyčejně rozhoduje o zdatnosti kuchařky. Některé druhy platejsu,
losos, candát, jsou ryby, jichž užívá se při hostinách slavnostních,
kdežto menší pstruh při hostinách intimních.

Entrée skládá se z drůbeže, zvěřiny nebo různého masa, jež dovednost
kuchařky ozdobí pokud možno pestrou garniturou, zeleninou a zlahodí
omáčkou. Zeleniny střídají se dle saisony: v létě hrášek, lusky chřest,
v zimě štěrbák, artičoky, celer, špenát nebo karfiol. --

Desert záleží na vkusu i dovednosti hospodyně. Studené vařené raky nebo
studené langusty mohou býti podávány jako pečeně. Při skromějším jídle
rovněž smažená ryba. Raky teplé dlužno podávati jako entrée, ačkoli raci
pro piplavé jídlo k větší hostině nevalně se hodí.
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"


Velikým pokleskem proti slušnosti jest pozvání ku hostině nezodpověděti
ihned a bohužel, že u nás často lehkomyslně se hřešívá pro absolutnímu
příkazu, na pozvání reagovati buť tak či onak. Mně samému se přihodilo, že
spisovatel, pokládaný za habitué cizích salonů a znalce společenských
forem, neodpověděl ani na druhé pozvání a přišed vymlouval se, že mezi
přáteli není zapotřebí formalit. Ba i u jistého člena panské sněmovny bylo
mi včasnou odpověď urgovati! Jsou dokonce lidé, kteří nepoužívají ani
vyplacené dopisnice s tištěnou odbovědí, již netřeba vyplniti než slůvkem
"ano" nebo "ne", jaká přikládává ku pozvání na bankety spolkové...
-- Dr. Jiří Guth, "Společenský katechismus"



Zpet